Co je nového
Pár slov úvodem
O Leskovci
Transport KL3
Odboj na Valašsku
Olga Františáková
Poděkování
Email
Vše o tragédii:
Osoby spojené s
tragédií
Výpovědi svědků
Poválečné šetření
Vzpomínky z
roku 1969
Rodinné
dokumenty
Fotogalerie
Fotografie z piet.
akcí
Články od jinud
Fámy
Zajímavosti
Pietní místnost
Literatura
Kronika
Padlí občané Leskovce:
za 1 světové války
za 2 světové války
|
|
Vzpomínky na odbojovou
činnost Josefa Surého v odbojové organizaci "Pro vlast"
Josef Surý, 12.12.1901, v Leskovci,
bytem Leskovec č. 73.
30.srpna 1969
Asi před svátky 1938 první ilegální schůze asi 8 členů, jeden z nich učitel
Černoch, t.č. Vsetín, Rybníky. Referent mluvil o běžných národních věcech řekl,
že Německo bude poraženo, abychom tomu věřili, S por. Štěpánkem jsem se poznal
z funkce tajemníka obce v Leskovci, kde měl por. Štěpánek dozor nad zásobováním
a to asi začátkem r. 1940 , kdy začaly potravinové lístky. V té době jsme se
pouze oťukávali. Při jednom odběru potravinových lístků řekl mi, že přijde do
obce a že nějakou záležitost spolu projednáme. Po příchodu jeho, žádal po mně,
zda by na pasekách nebyla možnost u svědomitých občanů přenocování lidem, kteří
prchali a byli pronásledováni. Po dalším zjišťování usoudil jsem na rodinu
Juříčkovu v mlýně, kteří s tím souhlasili a to jsem navrhl por. Štěpánkovi. Tato
se stalo asi v první polovině r. 1942. Též jsem si obhlédl ještě rodinu Jana
Gerži, Leskovec č. 54, s nimi jsem jednal a který se vyjádřil, že když bude
zapotřebí, že vyhoví. V této době jsem podle potřeby chodil i 2 x týdně na
okresní úřad, byl jsem zavolán na zásobovací oddělení, kde pr. Štěpánek
informoval 2. Důstojníky (na jména si dnes nevzpomínám ), kteří žádali mne o
spolupráci, museli jsme rukou dáním složit slib poslušnosti a věrnosti. Jeden
z nich byl por. Wollner, který bydlel v domě cukrárny u nádraží. Při jedné
návštěvě v bytě por. Štěpánka (který byl menší a štíhlejší postavy) bydlel tento
v domě cukrárny u nádraží i s rodinou.Zda bydlel s nimi, to nevím. Jako jednu
spolupráci s důstojníky uvádím, že když přišli do obce na kontrolu, přišli
vlastně pro llístky, zbylé po vydání, které vynesli z kanceláře na půdu a tam je
odstříhali.Mne řekli, když bude zle“máš nablízku les a tam uteč a my tě tam
najdeme“. V jiném případě, mlynář Václav Macek chtěl po něm v kanceláři potřebné
pro kontrolu (některého z důstojníků), že mi Macek před tím odevzdal na 10 q
mouky potravinových ústřižků. Už mi nic neodevzdal, potvrzení jsem vydal.
Na jaře 1943 přišla do obce z Ostravy židovka Alice Kutinová, za svobodna
Vlčková, které bylo umučena Němci matka a ona před zatčením utekla do naší obce.
Ubytována byla u matky Jana Juřičky, Leskovec č. 88, policejně nebyla
přihlášena, ale potravinové lístky dostávala ode mne po celou dobu r. 1943 a
1944.( viz vlastnoruční podpis z Ostravy – Hrabové, 31.3.1947). O její
přítomnosti, ale nehlášení věděli četníci jako Kuděla t.č. v Osravě, Surovec,
nyní u SNB tč. V Gottwaldově. Jmenovaná se zúčastnila bezplatně různých prací a
příležitostných na obecním úřadě, za co jsme byli od neinformovaných lidí
nesprávně obviňováni.
Černé porážky prasat v obci prováděli jak pro partyzány ( vím o té, Jan
Šťastný, Leskovec 33, Talaš Jan , Leskovec 124, Vychopeň Josef ,Leskovec č.52,
Juříčkovi ze mlýna, Surý, Leskovec č. 73) tak i pro místní občany ve větším
množství. O všem jsem byl informován. Reservní tajná zásoba cukru ( 10q ) a
mouky ( 20q ) byla na příkaz okresního úřadu uschována obcí na půdě hasičské
zbrojnici. V r. 1944 jsem chodil na černo „pro partyzány na kuřivo do hlavního
tabákového skladu (Vosek). Z jara1945 řekli mi ve skladu, že nemohou mi nic
prodat, ještě v noci partyzáni vybrali sklad.
V druhé polovině r. 1943 přišel do obce Leskovec, bývalý zajatec jak mi
řekl Jan Juřička, Leskovec 88, (nyní nová ves) Rus (Ukrajinec) Kosťa, který
našel útočiště u Juřičků, Leskovec č. 112. Jmenovaný byl nemocný a v ubohém
stavu. Příležitostně mne tak seznámila Veronika Juřičková, Leskovec č. 112.
Kosťa po částečném uzdravení se ubytoval přechodně v mlýně u Juřičků. V té době
se v Juřičkově mlýně shromažďovali další partyzáni z nichž převážně byli
Rusové, pak Slováci, Češi i Jugoslávci. Přespávali jak se dalo na půdě, ve
stodole, později v bunkru.
Do Juřičkova mlýna docházel též por. četnictva Gurecký, okresní velitel na
Vsetíně. Tento (byl policejně přihlášen ) bydlel v obci Seninka u Cedidlů. Na
jeho výzvu zúčastnil jsem se porady mezi partyzány v Juřičkově mlýně. Jinak jsem
chodil do rodiny Juřičků velmi často a byl jsem jimi informován o denních
událostech u nich ve mlýně. Nepamatuji se již, zda mi řekl Jan Juřička, Leskovec
č. 88 nrebo Foltýn z Ostravy , že por. Gurecký byl navržen do oblastního
velitele partyzánů. Nevědělo se, zda návrh projde u velitelství štábu partyzánů
v Kyjevě. Mezitím dostal obálku od zemského velitelství v Brně, aby se dostavil
k lékařské prohlídce do Brna, ješto byl často nemocen. Přes veškeré varování
členů četnictva, jak mne to řekli členové četnictva na okresním velitelství, aby
do Brna nejezdil, neposlechl a po příjezdu do Brna byl gestapem hned na nádraží
zatčen.
V druhém týdnu po zatčení por. Gureckého asi v pondělí v hostinci u
Šťastných v Leskovci, kdy byl zavíradcí den, seděli jsme u okna od silnice a to
hostinský Jaroslav Mlátilík (měl hostinec pronajatý). Od Valašské Polanky šli
pěšky směrem ke Vsetínu dva četníci mne známí – na jména si dne nepamatuji,
kteří mne informovali, že por. Gurecký při násilných výsleších jak mne tehdy
řekl jeden z čs. důstojníků, že byl vhozen do sklepu, kde bylo množství
hladových potkanů a krys) nedobrovolně a jsa utýrán naznačil místo a pobyt
partyzánů. Výše uvedení četníci mne požádali, abych ihned informoval skupinu
partyzánů ve mlýně u Juřičků. Toto jsem oznámil během ½ hodiny právě jedoucímu
mlynáři Janovi Jučičkovi a jeho ženě. Byli ve Vsetíně koňským potahem v bryčce a
já jsem přes okno mávnutím ruky je zastavil a vyšel ven a vše jsem jim řekl.
Po tomto oznámení dostal vzkaz od Kosti, abych k Juřičkovým nechodil, že se
bude zdržovat u pí. Hlavinkové č. 66 (v podnájmu u Plánků).
P
o k r a č o v á n í
Leskovec, 3. září 1969
Na veliký pátek 30.3.1945 dostal jsem vzkaz asi od Hlavinkové, aby přišel
večer do jejího bytu, že mne očekává Kosťa s Foltýnem. Když jsem přišel byli tam
mimo těch dvou ještě Plánka s jedním nájemníkem a Kosťa hned je upozornil, aby
se vzdálil, že máme důležité jednání. Po jídle mi řekl, že jejich celou skupinu
partyzánů převedu do semetínských hor a je velmi důležité jak zdůrazňoval, že je
mám vést takovou cestou, abychom nenarazili na ozbrojenou hlídku a vůbec na
nikoho. Za správné převedení, zdůraznil, že ručím svým životem. Ptal se znám-li
terén a cesty, řekl jsem že zítra je sobota a že si to prohlídnu. To jsem
učinil. Na skromný můj dotaz proč žádá převod, řekl že se v semetínských horách
shromažďují partyzáni a že hodlají dělat útok na Zbrojovku. Předpokládám, že
k tomuto úkolu byl jsem vyzván přes por. Řezníčka vyšším velitelstvím asi ze
Vsetína. Kosťa mi ještě zdůraznil, že mám čekat na pasekách, směrem na Lhotu, na
dvoře domu č. 120 u Josefa Labaje.
Na velikonoční neděli očekával jsem na dvoře Josefa Labaje kolem ½ 12 hod.
kdy přišla skupina partyzánů a poněvadž byla tma nepoznal jsem nikoho a počet,
jenom Kosťu, který mi řekl „Surý jdeme a jdeš jako prvý a to tak abychom
nenarazili ani na obydlí ani na člověka“. Když jsme došli k silnici Vsetín-Liptál,
řekl mi, že se mohu vrátit zpět, že o další převod je postaráno.
Ve velikonoční pondělí dostal jsem vzkaz od Hlavinkové, abych opatřil
cigarety pro partyzány (Kosťu), který bydlel u Hlavinkové. Jak jsem potom se
doslech, měl jsem zmást stopy a němečtí vojáci, kteří měli policejní v úterý
ráno dovnitř domu u Plánků nešli, protože psy nenašli žádné stopy.
Můj nejstarší syn slyšel ráno výstřely, vzbudil mne a řekl mi, že u mostu
je mnoho aut. Odejel jsem kolem na Vsetín na okresní velitelství četnictva.
Odtud volali por. Štěpánka, který na vel.stanice ihned přišel a po krátkém
vysvětlení mi řekl, abych se zdržel ve městě u některé rodiny mě přijde nazpět a
co zjistí co se děje. Řekl jsem, že půjdu k Vaculovi (malíř a natěrač) na
Ohradu. Asi za hodinu přišel za mnou a řekl mi, že jede služebně na vesnici a že
se nesmím vzdálit z místa od té rodiny. Kolem 16 hod. se vrátila řekl mi, že
Němci nikoho nevyšetřovali a že postříleli celou rodinu, mlýn vypálili a abych
se vrátil domů.
Stavbu bunkru u Juřičků ve mlýně jak jsem viděl, prováděl Juřička Jan č.
88, který vypomáhal při stavbě a byl partyzánem. Dále Jan Juříček, mlynář, který
se vyznal ve všech pracích, jak zednických tak tesařských. Jan Juřiček mi řekl,
že stavbu bunkru chystal pro Sousedíka tj. pro jeho organizaci. Začátek stavby
bunkru asi v
Podle ústního vyprávění Josefa S u r é h o , bytem Leskovec č. 73 –
zapsal prof.Ing. Vratislav Mísař
Leskovec , 3.
Září 1969
D
o d a t e k
Asi v roce 1942 por. ? pro kontrolu v hostinci u Šťastných, když byl ve „veselé
náladě“ vystoupil ve vysokých botách na stůl a mluvil proti Německu, aby se lidi
nebáli, že nacismus bude poražen atd. Druhý den, když přišel na pokračování
kontroly, řekl tajemníkovi obce Surému „ Celou noc jsem nespal, že z Leskovce to
někdo udá a že gestapo ještě v noci pro něj přijde“ Tajemník Surý řekl, aby byl
klidný, že v hostinci byli spolehliví lidé a že nikdo nic neřekne.
Přítomen byl i ing………………………………nyní je na pícninářské stanici v Rožnově.
Doplňující poznámka Josefa Surého k charakteru jak se sabotovala kontrolní
činnost kontrolními orgány, kteří napřed oznámili ve vesnici den a hodinu
kontroly, aby se vše ke kontrole před kontrolními orgány dobře ukrylo.
Ing Vratislav Mísař.
Z různých výpovědí od jiných pamětníků vyplývají
jisté skutečnosti, které odporují původně uváděným:
1. Kosťa
jako zajatec, který utekl ze zajetí, si si uvědomil co ho může stihnout a proto
organizoval partyzánské hnutí, původně jako velitel.
2.
S jednotkou – neznámého počtu – odešel zavčas z Juřičkova mlýna.
3.
Důsledkem svého odchodu z mlýna u Juřičků, nemohl se skrývat pod mlýnským
kolem, jak se uvádí v některé literatuře.
Je dále na uváženou, aby v době kdy na Valašsku jsou ještě srazy, aby po
tolik hodin mohl být ve vodě.
4. Kosťa
podle některých vyprávění byl snad ve Vídni volán k soudu a tam odsouzen. K tresu
smrti – jsou jen dohady.
5. Úmrtí
Kaňoka je též pochybné, zda zahynul rukou Gestapa – nebo-li obkličujícími vojáky
– nebo byl snad nepohodlný Foltýnovi z Ostravska( příp. přímo z Ostravy) a byl
pak usmrcen přímo Kosťou. Foltýn totiž měl nějaké závadné záležitosti za sebou a
v obavě, že Kaňok . který o tom věděl, mohl by mluvit, navedl Kosťu, aby Kaňoka
zneškodnil.
6. V osudný
den vypálení mlýna, býval by mohl podat informace zesnulý Jan Závodný, pasekář –
který konal hlídku u Juřičkova mlýna.
7. Podle
různých náznaků, vyzrazení bunkru bylo duplicitní. Jedno možné – snad – pod
nátlakem trýznění Gestapem v Brně, a to Gureckým. Tento totiž měl být poznán
lidmi, když vedl jednu část německých vojáků k Juřičkově mlýnu. Druhou skupinu
měl vést lesní Ing Romedr, který si stavěl poblíž Juříčkova mlýna chatu – neb
alespoň dělal si přípravy ku stavbě.
8. Jméno
Foltýna se vyskytuje též pod charakterem jako zrádce.
Poznámky doplněny z různých pramenů, jako pomůcka k dalšímu prověřování
skutečností.
Vsetín, 10. Září
1969
ing. Vratislav Mísař
Originál dopisu je uložen u paní Blanky Andělové ze
Vsetína, fotokopii najdete zde
.
|