Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Odboj na Valašsku

Olga Františáková

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Vzpomínky z roku 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Vzpomínky na odbojovou činnost Josefa Surého v odbojové organizaci "Pro vlast"

Josef Surý, 12.12.1901, v Leskovci, bytem Leskovec č. 73. 

30.srpna 1969

 

     Asi před svátky 1938 první ilegální schůze asi 8 členů, jeden z nich učitel Černoch, t.č. Vsetín, Rybníky. Referent mluvil o běžných národních věcech řekl, že Německo bude poraženo, abychom tomu věřili, S por. Štěpánkem jsem se poznal z funkce tajemníka obce v Leskovci, kde měl por. Štěpánek dozor nad zásobováním a to asi začátkem r. 1940 , kdy začaly potravinové lístky. V té době jsme se pouze oťukávali. Při jednom odběru potravinových lístků řekl mi, že přijde do obce a že nějakou záležitost spolu projednáme. Po příchodu jeho, žádal po mně, zda by na pasekách nebyla možnost u svědomitých občanů přenocování lidem, kteří prchali a byli pronásledováni. Po dalším zjišťování usoudil jsem na rodinu Juříčkovu v mlýně, kteří s tím souhlasili a to jsem navrhl por. Štěpánkovi. Tato se stalo asi v první polovině r. 1942. Též jsem si obhlédl ještě rodinu Jana Gerži, Leskovec č. 54, s nimi jsem jednal a který se vyjádřil, že když bude zapotřebí, že vyhoví. V této době jsem podle potřeby chodil i 2 x týdně na okresní úřad, byl jsem zavolán na zásobovací oddělení, kde pr. Štěpánek informoval 2. Důstojníky (na jména si dnes nevzpomínám ), kteří žádali mne o spolupráci, museli jsme rukou dáním složit slib poslušnosti a věrnosti. Jeden z nich byl por. Wollner, který bydlel v domě cukrárny u nádraží. Při jedné návštěvě v bytě por. Štěpánka (který byl menší a štíhlejší postavy) bydlel tento v domě cukrárny u nádraží i s rodinou.Zda bydlel s nimi, to nevím. Jako jednu  spolupráci s důstojníky uvádím, že když přišli do obce na kontrolu, přišli vlastně pro llístky, zbylé po vydání, které vynesli z kanceláře na půdu a tam je odstříhali.Mne řekli, když bude zle“máš nablízku les a tam uteč a my tě tam najdeme“. V jiném případě, mlynář Václav Macek chtěl po něm v kanceláři potřebné pro kontrolu (některého z důstojníků), že mi Macek před tím odevzdal na 10 q mouky potravinových ústřižků. Už mi nic neodevzdal, potvrzení jsem vydal.

     Na jaře 1943 přišla do obce z Ostravy židovka Alice Kutinová, za svobodna Vlčková, které bylo umučena Němci matka a ona před zatčením utekla do naší obce. Ubytována byla u matky Jana Juřičky, Leskovec č. 88, policejně nebyla přihlášena, ale potravinové lístky dostávala ode mne po celou dobu r. 1943 a 1944.( viz vlastnoruční podpis z Ostravy – Hrabové, 31.3.1947). O její přítomnosti, ale nehlášení věděli četníci jako Kuděla t.č. v Osravě, Surovec, nyní u SNB tč. V Gottwaldově. Jmenovaná se zúčastnila bezplatně různých prací a příležitostných na obecním úřadě, za co jsme byli od neinformovaných lidí nesprávně obviňováni.

     Černé porážky prasat v obci prováděli jak pro partyzány ( vím o té, Jan Šťastný, Leskovec 33, Talaš Jan , Leskovec 124, Vychopeň Josef ,Leskovec č.52, Juříčkovi ze mlýna, Surý, Leskovec č. 73) tak i pro místní občany ve větším množství. O všem jsem byl informován. Reservní tajná zásoba cukru ( 10q ) a mouky ( 20q ) byla na příkaz okresního úřadu uschována obcí na půdě hasičské zbrojnici. V r. 1944 jsem chodil na černo „pro partyzány na kuřivo do hlavního tabákového skladu (Vosek). Z jara1945 řekli mi ve skladu, že nemohou mi nic prodat, ještě v noci partyzáni vybrali sklad.

     V druhé polovině r. 1943 přišel do obce Leskovec, bývalý zajatec jak mi řekl Jan Juřička, Leskovec 88, (nyní nová ves) Rus (Ukrajinec) Kosťa, který našel útočiště u Juřičků, Leskovec č. 112. Jmenovaný byl nemocný a v ubohém stavu. Příležitostně mne tak seznámila Veronika Juřičková, Leskovec č. 112. Kosťa po částečném uzdravení se ubytoval přechodně v mlýně u Juřičků. V té době se v Juřičkově mlýně shromažďovali další partyzáni  z nichž převážně byli Rusové, pak Slováci, Češi i Jugoslávci. Přespávali jak se dalo na půdě, ve stodole, později v bunkru.

     Do Juřičkova mlýna docházel též por. četnictva Gurecký, okresní velitel na Vsetíně. Tento (byl policejně přihlášen ) bydlel v obci Seninka u Cedidlů. Na jeho výzvu zúčastnil jsem se porady mezi partyzány v Juřičkově mlýně. Jinak jsem chodil do rodiny Juřičků velmi často a byl jsem jimi informován o denních událostech u nich ve mlýně. Nepamatuji se již, zda mi řekl Jan Juřička, Leskovec č. 88  nrebo Foltýn z Ostravy , že por. Gurecký byl navržen do oblastního velitele partyzánů. Nevědělo se, zda návrh projde u velitelství štábu partyzánů v Kyjevě. Mezitím dostal obálku od zemského velitelství v Brně, aby se dostavil k lékařské prohlídce do Brna, ješto byl často nemocen. Přes veškeré varování členů četnictva, jak mne to řekli členové četnictva na okresním velitelství, aby do Brna nejezdil, neposlechl a po příjezdu do Brna byl gestapem hned na nádraží zatčen.

     V druhém týdnu po zatčení por. Gureckého asi v pondělí v hostinci u Šťastných v Leskovci, kdy byl zavíradcí den, seděli jsme u okna od silnice a to hostinský Jaroslav Mlátilík (měl hostinec pronajatý). Od Valašské Polanky šli pěšky směrem ke Vsetínu dva četníci mne známí – na jména si dne nepamatuji, kteří mne informovali, že por. Gurecký při násilných výsleších jak mne tehdy řekl jeden z čs. důstojníků, že byl vhozen do sklepu, kde bylo množství hladových potkanů a krys) nedobrovolně a jsa utýrán naznačil místo a pobyt partyzánů. Výše uvedení četníci mne požádali, abych ihned informoval skupinu partyzánů ve mlýně u Juřičků. Toto jsem oznámil během ½ hodiny právě jedoucímu mlynáři Janovi Jučičkovi a jeho ženě. Byli ve Vsetíně koňským potahem v bryčce a já jsem přes okno mávnutím ruky je zastavil a vyšel ven a vše jsem jim řekl.

     Po tomto oznámení dostal vzkaz od Kosti, abych k Juřičkovým nechodil, že se bude zdržovat u pí. Hlavinkové č. 66 (v podnájmu u Plánků).

 

        P o k r a č o v á n í

Leskovec, 3. září 1969

  

    Na veliký pátek   30.3.1945 dostal jsem vzkaz asi od Hlavinkové, aby přišel večer do jejího bytu, že mne očekává Kosťa s Foltýnem. Když jsem přišel byli tam mimo těch dvou ještě Plánka s jedním nájemníkem a Kosťa hned je upozornil, aby se vzdálil, že máme důležité jednání. Po jídle mi řekl, že jejich celou skupinu partyzánů převedu do semetínských hor a je velmi důležité jak zdůrazňoval, že je mám vést takovou cestou, abychom nenarazili na ozbrojenou hlídku a vůbec na nikoho. Za správné převedení, zdůraznil, že ručím svým životem. Ptal se znám-li terén a cesty, řekl jsem že zítra je sobota a že si to prohlídnu. To jsem učinil. Na skromný můj dotaz proč žádá převod, řekl že se v semetínských horách shromažďují partyzáni a že hodlají dělat útok na Zbrojovku. Předpokládám, že k tomuto úkolu byl jsem vyzván přes por. Řezníčka vyšším velitelstvím asi ze Vsetína. Kosťa mi ještě zdůraznil, že mám čekat na pasekách, směrem na Lhotu, na dvoře domu č. 120 u Josefa Labaje.  

     Na velikonoční neděli očekával jsem na dvoře Josefa Labaje kolem ½ 12 hod. kdy přišla skupina partyzánů a poněvadž byla tma nepoznal jsem nikoho a počet, jenom Kosťu, který mi řekl „Surý jdeme a jdeš jako prvý a to tak abychom nenarazili ani na obydlí ani na člověka“. Když jsme došli k silnici Vsetín-Liptál, řekl mi, že se mohu vrátit zpět, že o další převod je postaráno.

     Ve velikonoční pondělí dostal jsem vzkaz od Hlavinkové, abych opatřil cigarety pro partyzány (Kosťu), který bydlel u Hlavinkové. Jak jsem potom se doslech, měl jsem zmást stopy a němečtí vojáci, kteří měli policejní v úterý ráno dovnitř domu u Plánků nešli, protože psy nenašli žádné stopy.

     Můj nejstarší syn slyšel ráno výstřely, vzbudil mne a řekl mi, že u mostu je mnoho aut. Odejel jsem kolem na Vsetín na okresní velitelství četnictva. Odtud volali por. Štěpánka, který na vel.stanice ihned přišel a po krátkém vysvětlení mi řekl, abych se zdržel ve městě u některé rodiny mě přijde nazpět a co zjistí co se děje. Řekl jsem, že půjdu k Vaculovi (malíř a natěrač) na Ohradu. Asi za hodinu přišel za mnou a řekl mi, že jede služebně na vesnici a že se nesmím vzdálit z místa od té rodiny. Kolem 16 hod. se vrátila řekl mi, že Němci nikoho nevyšetřovali a že postříleli celou rodinu, mlýn vypálili a abych se vrátil domů.

     Stavbu bunkru u Juřičků ve mlýně jak jsem viděl, prováděl Juřička Jan č. 88, který vypomáhal při stavbě a byl partyzánem. Dále Jan Juříček, mlynář, který se vyznal ve všech pracích, jak zednických tak tesařských. Jan Juřiček mi řekl, že stavbu bunkru chystal pro Sousedíka tj. pro jeho organizaci. Začátek stavby bunkru asi v                                                                                                                                     

     Podle ústního vyprávění  Josefa   S u r é h o , bytem Leskovec č. 73 – zapsal prof.Ing. Vratislav Mísař                                                                                                             

 

Leskovec , 3. Září 1969 
 
 
 

        D o d a t e k

 

     Asi v roce 1942 por. ? pro kontrolu v hostinci u Šťastných, když byl ve „veselé náladě“ vystoupil ve vysokých botách na stůl a mluvil proti Německu, aby se lidi nebáli, že nacismus bude poražen atd. Druhý den, když přišel na pokračování kontroly, řekl tajemníkovi obce Surému „ Celou noc jsem nespal, že z Leskovce to někdo udá a že gestapo ještě v noci pro něj přijde“ Tajemník Surý řekl, aby byl klidný, že v hostinci byli spolehliví lidé a že nikdo nic neřekne.

     Přítomen byl i ing………………………………nyní je na pícninářské stanici v Rožnově.

 

     Doplňující poznámka Josefa Surého k charakteru jak se sabotovala kontrolní činnost kontrolními orgány, kteří napřed oznámili ve vesnici den a hodinu kontroly, aby se vše ke kontrole před kontrolními orgány dobře ukrylo.

 

 

                                                                                                                  Ing Vratislav Mísař.

  

 

     Z různých výpovědí od jiných pamětníků vyplývají jisté skutečnosti, které odporují původně uváděným:

1.      Kosťa jako zajatec, který utekl ze zajetí, si si uvědomil co ho může stihnout a proto organizoval    partyzánské hnutí, původně jako velitel. 

2.      S jednotkou – neznámého počtu – odešel zavčas z Juřičkova mlýna. 

3.      Důsledkem svého odchodu z mlýna u Juřičků, nemohl se skrývat pod mlýnským kolem, jak se uvádí v některé literatuře.

     Je dále na uváženou, aby v době kdy na Valašsku jsou ještě srazy, aby po tolik hodin mohl  být ve vodě. 

4.      Kosťa podle některých vyprávění byl snad ve Vídni volán k soudu a tam odsouzen. K tresu smrti – jsou jen dohady. 

5.      Úmrtí Kaňoka je též pochybné, zda zahynul rukou Gestapa – nebo-li obkličujícími vojáky – nebo byl snad nepohodlný Foltýnovi z Ostravska( příp. přímo z Ostravy) a byl pak usmrcen přímo Kosťou. Foltýn totiž měl nějaké závadné záležitosti za sebou a v obavě, že Kaňok . který o tom věděl, mohl by mluvit, navedl Kosťu, aby Kaňoka zneškodnil. 

6.      V osudný den vypálení mlýna, býval by mohl podat informace zesnulý Jan Závodný, pasekář – který konal hlídku u Juřičkova mlýna. 

7.      Podle různých náznaků, vyzrazení bunkru bylo duplicitní. Jedno možné – snad – pod nátlakem trýznění Gestapem v Brně, a to Gureckým. Tento totiž měl být poznán lidmi, když vedl jednu část německých vojáků k Juřičkově mlýnu. Druhou skupinu měl vést lesní Ing Romedr, který si stavěl poblíž Juříčkova mlýna chatu – neb alespoň dělal si přípravy ku stavbě. 

8.      Jméno Foltýna se vyskytuje též pod charakterem jako zrádce.

  

Poznámky doplněny z různých pramenů, jako pomůcka k dalšímu prověřování skutečností.

         

          Vsetín, 10. Září 1969                                                                                 ing. Vratislav Mísař

 
 
 
Originál dopisu je uložen u paní Blanky Andělové ze Vsetína, fotokopii najdete zde .
     

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 03. 04. 2020