Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Ivan Petrovič Stěpanov ( - 10.4.1945) -  kapitán, komisař, zástupce velitele 1. partyzánské brigády Jana Žižky, velitel oddílu - mezi partyzány i pomocníky byl jeden z nejoblíbenějších. Podle některých se měl koncem března 1945 spolu s velitelem brigády Dajanem Bajanovičem Murzinem přesunout z Foukalovi vily do Leskovce k Juříčkům, ale tato informace se nám nepodařila potvrdit. Zastřelen dne 10.4.1945 na Černavě ze zbraně velitele oddílů Dajana Bajanoviče Murzina. Ohledně smrti Stěpanova koluje několik historek, ale nejpravděpodobnější se jeví, že smrtelná kulka  vystřelená ze samopalu D.B. Murzina se nešťastně odrazila a trefila Stěpanova  smrtelně do krku. Tato tragédie se stala pod Čerňavou (Erbova louka), kdy byli popravováni němečtí vojáci z Loučky.

Kresba od Jana Kobzáně

Pomník na Černavě

Pohřeb obětí 1945 - Kosťa druhý z leva

Pomník a hrob v Hošťálkové

Dokument z Moskevského archivu

Stěpanov s Murzinem ve Foukalově vile

Dokument z Moskevského archivu

Pohřeb Stěpanova

 

 
Dokument z Moskevského archivu

Stěpanov s Půčkovou ve Foukalově vile

Dokument z Moskevského archivu

Stěpanov s Půčkovou ve Foukalově vile

Dokument z Moskevského archivu

Dokument z Moskevského archivu

Dokument z Moskevského archivu

Dokument z Moskevského archivu

 

 
 
Útěk Stěpanova, Kotljarova a Moskalenka – pár nových stop

Ivan Petrovič Stěpanov byl leteckým inženýrem a sloužil u 73. eskadry. Po jejím zničení se přihlásil k pěchotě. Zúčastnil se vyčerpávajících ústupových bojů a byl raněn čímž se dostal do zajetí. Léta trávil v různých táborech až se dostal do Jablonce nad Nisou
(Gablonz an der Neiße), kde se Ivan seznamuje s bývalým námořním důstojníkem poručíkem RA Petrem Vasiljevičem Moskalenkem a dalším rudoarmějcem s důstojnickou hodností podporučíkem Alexandrem Trofimovičem Kotljarovem. Tahle trojice naplánovala útěk. Stěpanov pracoval v opravárenských dílnách jako instruktor a musel tak proti své vůli pracovat pro Němce. Podle Moskalenkova poválečného vyprávění se jednou Stěpanova zeptal, „Tak co, jak dlouho budeme ještě náckům sloužit?“ a byl u toho i Kotljarov. Tak se zrodila skupina spiklenců, která se rozhodla za každou cenu utéct z tábora. Moskalenko byl agitátorem již od roku 1943, kdy pracoval v laboratořích jako uklízeč a dostal se k papíru na nějž se mu podařilo napsat texty, jež vyzývaly spoluvězně k sabotování práce pro Němce a vyzýval k pokusům o útěk. Od nově příchozích sovětských vojáků se dozvěděli jak se staví Stalin k zajatcům i když padli do zajetí v první fázi války, když byla ještě Rudá armáda v šoku a bez kompetentního velení. Měli dvě možnosti jak si zajistit alespoň nějakou šanci na slušný život po válce. Buď se přidat k Němcům a probít se s Vlasovovou ROA na západ, tehdy už nikdo nevěřil v porážku Stalina, psal se rok 1944 nebo utéct ze zajetí a dostat se k Rudé armádě nebo k partyzánům.
Trojice našich hrdinů zvolila útěk, ale vzala s sebou ještě dva druhy o nichž. 10. Června 1944 se přes záchodové okno, na němž pilkou z dílny přeřezali mříž a dostali se na vězeňský dvůr. Tábor byl dobře střežen a okolo tábora byla zeď s ostnatým drátem, jenž též přeřezali majíce štěstí, že nebyl pod proudem.
Přelezli zeď a byli na svobodě. Směr byl jasný východ a tak se pustili napříč českou zemí přes Jičín, Hradec Králové, Pardubice, Kostelec , Litomyšl, Kyšperk, Olomouc, Prostějov , Hranice na Moravě, Holešov. Při překonávání řeky Moravy se utopil jeden z pětice uprchlíků a zbylí čtyři se po osmnácti nočních pochodech zastavili k odpočinku u Přílep ve stohu slámy. Tam je našel majitel, kterému bylo vše jasné a beze slova jim pomohl a vzal je k sobě, aby si odpočali, jmenoval se Halašta. Čtvrtý den od vlídného přijetí přišel tento holešovský občan s varováním, že Němci dělají domovní prohlídky, ale tento dobrý muž neztratil duchapřítomnost naložil žebřiňák slámou, uprchlíci si vlezli do ní a pan Halašta od něhož bychom rádi znali křestní jméno, je zavezl až do Přílep.
Tam je nasměroval do Hostýnských vrchů a snad svatý Kryštof patron poutníků zavedl jejich kroky na Horní Bečvu, kde se setkali s odbojáři Hašovy skupiny a ti jim pomohli přes Slovenskou hranici, kterou překonali u Velkých Karlovic.
Tak to je zase další kousek knihy, kterou připravujeme. Dobrodružný příběh čtveřice sovětských válečných zajatců na útěku má ještě mnoho otazníků a byli bychom rádi, kdyby nám mohl někdo poskytnout informace, jak o panu Halaštovi z Holešova – jak se mohl jmenovat? Nebo kdo by mohl být ten čtvrtý. Traduje se že Genadij Grečin, ale není to ověřeno.
Zdroje:
Archiv VOS.
Dále je čerpáno je ze vzpomínek Jaromíra Drgy, které jsou uloženy v MZM Brno v pozůstalosti prof. Josefa Přikryla.
M.Hrošová- Na každém kroku boj.
 
převzato ze stránek VOS Prlov na facebooku

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 13. 10. 2018