Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Protokol Josefa Vychopně, Leskovec č.52      

O p i s

P r o t o k o l

 

Sepsaný dne 17. dubna 1946 na stanici SNB ve Val. Polance, okres Vsetín s rolníkem Josefem V y c h o p n ě m 1), nar. 29.4.1903 v Leskovci, přísl. V Leskovci, bydliště Leskovec č. 52. Ve věci upálení rodiny Juříčkové v Leskovci č. 67 a prokázání totožnosti na akci zůčastněného Němce Jana Nowoka 2).

Jmenovaný byl napomenut, aby vypovídal pravdu, vypovídá:  Bylo to v roce 1945 po svátcích velikonočních v úterý ráno, když jsem se chystal s koňmi na pole. Na poli jsem byl za obcí Leskovcem na opačné straně, kde stála Juříčkova usedlost. Už od rána asi v 7. hod. slyšel jsem rány z pušek. Viděl jsem, jak Němci byli rozestavěni po polích a pasekách směrem na Juříčkovu usedlost. Po chvíli jsem uslyšel volání místního starosty L a b a j e 3), který stál ještě s nějakými Němci a krim. kom. Jehož jméno neznám. Volání, které se stále opakovalo jsem zaslechl, abych zapřáhl a odjel ihned domů. Učinil jsem tak a se svým synem Josefem 4) odejel jsem k hloučku volajících. Na ojkraji vesnice jsem potkal starostu, který říkal, že je na pasekách u Juříčků velmi zle, tak abych tam ihned jel. Když jsem tam jel, přisedl si ke mně na vůz nějaký civil, který jak jsem se později dozvěděl, byl komisařem krim. policie v Mor. Ostravě. Tento mne rozkázal česky, abych ihned jel na paseky k Juříčkové (stavení) usedlosti. Na cestě si potom přisedl ještě jeden německý voják. Když jsme vyjeli z vesnice, říkal m i ten komisař, že nyní uvidím, co dovedou partyzáni. Na to jsem mu neodpověděl. Když jsme přijížděli na paseky, říkal mne, že už 6 týdnů zdržují 5). Na to jsem mu opět neodpovídal. Když jsme přijeli asi 120 m od usedlosti Juříčkové, bylo vidět velký dým a slyšel jsem obrovské rány z čehož usuzuji , že to byly rány z pancéřových pěstí. Rovněž se již střílelo z kulometů a pušek. Komisař až mi kázal zastavit a říkal:-No a ještě nejsou hotovi. Pak jsem tam musel zůstat stát. Na to jsem odpřáhl koně a šel jsem se podívat na kopeček odkud bylo dobře vidět na Juříčkovu usedlost. Celá usedlost byla obklopena Němci a stále stříleli do budovy. Přitom SSmani kradli drůbež a jiné drobné domácí zvířectvo, které pychali do batohů. Na druhé straně stál hlouček lidí, mezi nimiž stál také Jan Jaška z pasek Hovězí, který tyto Němce sem musel v noci přivést. Viděl jsem rovněž jak vyvedli nějakého civila z usedlosti, který byl lékařem partyzánů a který se vzdal Němcům.

Když jsem pak znovu zapřáhl koně, jel jsem nahoru blíže k Juříčkové usedlosti. Když jsem jel vedle usedlosti přes dřevěný most, ležely na něm 3 mužské mrtvoly. Když jsem přijel kousek za usedlost asi 10 - 15 m , viděl jsem seděti na židli nějakého civila, v němž poznávám onoho zmíněného N o w a k a vyobrazeného na fotografii. Tento seděl na židli, takže nemohu udati přesně jeho výšku. Pamatuji si, že byl plnější v obličeji, pod nosem měl krátký knírek a přes ramena měl přehozen delší kabát na jehož barvu a přesnějším popsání si již nepamatuji.

Potom jsem musel koně přepřáhnout do vozu, který byl již plně naložen různými věcmi, jako peřiny, šatstvo, šicí stroj a nějaké bedničky, obilí. Tyto věci jsem zavezl do Leskovce. Potom Mucha Jan 6) z Leskovce čp. 25 musel zavést tyto věci do Hovězí, kde snad byly tyto věci rozdány a rozprodány místním občanům.

Vyobrazeného Jana N o w o k a jsem naposledy viděl, když asi v 1 hod. nasedl spolu s ostatními vojáky do autobusu.

Více nemám co podotknout.

Protokol byl jmenovanému přečten, shledán správným a podepsán.

Val.Polanka, 17. duben 1946

Vyslýchající:                                              Zapisovatel:                                   Vyslýchaný:

Podstrážmistr na sk.                               Podpis nečitelný                              Josef Vychopeň

 

Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde .
 

1)

Josef Vychopeň st. (29. 4. 1903 Leskovec - 4. 10. 1966 Leskovec) Leskovec 52 - účastník tragédie, kdy ze svým synem museli zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo.

2)

kriminální tajemník Jan Nowok (23. 1. 1903 Janów Polsko - popraven 12. 11. 1946 Uherské Hradiště) Leoše Janáčka 17b, Brno-Královo Pole - přidělen gestapo Opava (1939), Moravská Ostrava (1940-1941), Brno (1942-1943), Zlín (1944-1945), raněn při akci.

3)

Josef Labaj (1. 4. 1888 Leskovec - ) Leskovec 138 - v té době starosta obce, přímý účastník Leskovské tragédie. Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně . Záznam o svatbě v Leskovské matrice .

4)

Josef Vychopeň ml. (13. 12. 1928 Leskovec) Leskovec 52 - účastník tragédie.

5)

z této výpovědi je patrné, že bunkr u Juříčků nemohl prozradit okresní četnický velitel Rudolf Gurecký (krycí jméno David), ale agent B35 František Bednář (Malý Franta) . Dalším důkazem je i dopis mana Mynáře viz zde .

6)

Jan Mucha (?) Leskovec 25, byl donucen oba žebřiňáky dovést na náměstí na Hovězí před bývalou školu, kterou měli obsazeni Němci (dnes v této budově  sídlí firma Knebl hosiery, obchod Hruška a hospoda).

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018