Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Protokol Josefa Labaje, Leskovec č.135 

O p i s

P r o t o k o l

zepsaný dne 26. dubna 1946 na stanici SNB Val. Polanka, okr. Vsetín s Josefem L a b a j e m  1), bývalým starostou v Leskovci čp. 133, rolníkem ve věci zničení Němci hospodářské usedlosti a rodiny Juříčkovi v Leskovci čp. 67.

 Byvše napomenut, aby mluvil pravdu, vypovídá:

 V úterý ráno 3. dubna 1945 viděl jsem v 5. hod. jak šlo něm. vojsko hřbetem kopců zvaných Dílce směrem k Juříčkové usedlosti-starnou. Myslel jsem, že mají nějaké cvičení a proto jsem jim nevěnoval žádné pozornosti. Něco po osmé hodině přišla do mého bytu dcerka Martince, jejíž jméno neznám a říkala mě, že jí poslali němečtí vojáci, že mám přijít na paseky k Juříčkovému a sebou mám vzít 10 lidí, kteří si mají vzíti ssebou lopatu a krompáče. Lidi jsem žádné nesehnal, poněvadž byli všichni v poli. Když jsem přišel na místo stanovené s radním Muchou Pavlem 2), rovněž z Leskovce čp. 97 , tázali se mne proč nemám potřebné lidi. Řekl jsem jim, že jsou na poli. Na to mne řekli, že když jsem nesehnal druhé lidi, že musím kopat sám. Tak se také stalo a já s Muchou a Janem Machálkem 3) jsme museli prokopat zeď vedoucí do sklepa. Když jsem tam přišli, byli již na dvoře 3 partyzáni 4), kteří byli již mrtví, kteří leželi na dvoře. Jednoho na dvoře vyšetřovali. Jméno neznám 5). Na tváři byl od krve. Po výslechu musel tento mrtvé partyzány odnést ke stodole ke vratů, , kde je fotografovali. Na dvoře byl naložen vůz z různými domácími potřebami, živobytím a různými jinými domácími předměty. Ještě když jsem byl doma, slyšel jsem rány. Když jsem přišel na místo viděl jsem jak vojáci všichni stříleli do obytného stavení z pušek a samopalů.

 Při kopání sklepa, bylo nám pak rozkázáno, abychom se podívali co je v druhé části. Nejdříve nutili mne abych se podíval. Když jsem tak nechtěl učiniti, nutili pak Jana Machálka. Když i ten se tam nechtěl podívat, nutili s napřaženou pistolí Pavla Muchu, který , jakmile se naklonil, aby se podíval do druhé části sklepa, vyšla odtud rána. Co se dělo dále nevím, poněvadž jsem utekl až domů.

 Když jsem byl doma, přišel ke mne nějaký člověk, který se mne představoval jako tajný policista, na jehož jméno si již nepamatuji. Rovněž mě ukazoval legitimaci. Žádal po mne, abych mu sehnal lehký vůz, že jej nutně do 10 min. potřebuje. Říkal, že jak jej nebude do 10 minut mít, že mne zastřelí. Proto jsem šel na pole, kde jsem viděl Vychopňa 6) z Leskovce, který s tím vozem jel k Juříčkové usedlosti. Člověk, který se mi představil, že je tajný jel pak s Vychopněm a já jsem musel jíti s něm vojáky, kteří se mne ptali kde bydlí Pavel Mucha , který jak mne říkali je postřelený a jdou k nim sepisovat protokol. Po sepsání protokolu šel jsem s nimi k Juříčkově usedlosti, kterou právě něm. vojáci zapalovali. Zapalovali stodolu nejdřív a potom obytné stavení. 3 partyzáni, kteří leželi na mostku, vzali něm vojáci a hodili je do hořící stodoly. Poněvadž stodola byla jenom dřevěná, bylo brzy po ohni. Partyzáni, kteří tam byli hozeni, , byli jenom trochu opáleni a proto něm. vojáci šli na dvůr, kde sbírali dřevo a ohořelé části, které nakládali na jejich těla. Byl jsem pak při jejich odklizení. Tito tam leželi asi 3 dny.

 Když bylo všechno hotovo, předvolal si mne jejich velitel, který se mne ptal, jak je to možné, že oni vědí o tom, že jsou tam partyzáni už půl roku a já nevím ničeho. Na to jsem jim odpověděl, že jsem o ničem nevěděl.

 Na Jana Novoka, vyobrazeného, vůbec si nevzpomínám, nebo si nepamatuji, že bych jej při tom někde viděl, poněvadž tam bylo přítomno asi 500 vojáků.

 Více nemám k podotknutí.

 Protokol byl jmenovanému přečten, shledán správným, ukončen a podepsán.

  Val. Polanka , 26. dubna 1946

 Vyslýchající: Zapisovatel:                                                                              Vyslýchaný:

Podstrážmistr na sk. N y k l v. r.                                                                    Josef L a b a j v. r.

 

Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde .
 

1)

Josef Labaj (1. 4. 1888 Leskovec - ) Leskovec 138 - v té době starosta obce, přímý účastník Leskovské tragédie. Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně . Záznam o svatbě v Leskovské matrice .

2)

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?) Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození z Liptálské matriky zde . Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde .

3)

Jan Machálek (7. 4. 1924  Leskovec - ?) Leskovec 53 - účastník tragédie. Bydlel spolu s maminou Rozárií, sestrou Františkou a bratry Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových (babička pana Machálka a matka Jana Juříčka st. byly sestry).

4)

Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  .

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Dokumenty z moskevského archivu zde . Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.

5)

správně ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín) pochován v řádové hrobce ve Vizovicích) Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích.

6)

Josef Vychopeň st. (29. 4. 1903 Leskovec - 4. 10. 1966 Leskovec) Leskovec 52 - účastník tragédie, kdy ze svým synem museli zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo.

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018