Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Protokol Josefa Martince, Leskovec č.91 

                      

Sbor národní bezpečnosti.
Místní velitelství ve Vysokém Mýtě.

 

                                                                                             

                                                                                  P r o t o k o l

 

Sepsaný dne 30.6.1946  na místním velitelství  SNB ve Vysokém Mýtě  s  Josefem   M a r t i n c e m 1), nar. 12.12.1906  v Leskovci , okres Vsetín, rolník, bytem Vysoké Mýto  čp. 18/II., ve věci vypálení mlýna v Leskovci a vyvraždění  rodiny Juřičkovi.
 
     Martinec byl vyzván, aby vypovídal jen pravdu a tak, aby svoji výpověď mohl  i  před soudem odpřísáhnout, udává následující:
 
     Dne 3. dubna 1945 mezi  5 a 6 hod. ranní, když už jsem byl vzhůru, byl jsem vyrušen ve svém domě střelnou ranou. Když jsem vyšel na dvůr, viděl jsem na dvoře  něm. vojsko,  které mělo oblíčený celý můj dům a zároveň jsem viděl, jak Němci v  uniformách vedou  Jana   J u ř i č k a 2), majitele  mlýna do lesa. Ze svého dvorku jsem též viděl, když Němci přišli s  Juřičkem do lesa, jak se na něho vrhli a začali ho tlouci, pravděpodobně pažbami pušek, neb rány byly slyšet po celé dolině. Též jsem viděl jak Juříček padl pod  ranami k zemi.
     Potom Němci vzali mne a mého 15letého syna Dobromila 3) a zbývající členové rodiny Juříikovi a dovedli nás na místo do lesa, kde Juřiček byl přivázaný ke stromu. V mém domě a cestou do lesa , byl jsem Němci vyslýchán, jestli jsou u nás partyzáni a neb jest-li něco o nich vím a neb co se u nás o nich mluvilo. Na to jsem jim odpověděl, že o ničem nevím.
     Mynář  Juřička měl za svým domem zhotovený bunkr, který byl tak důmyslně zhotoven, že by ho nenalezl žádný, kdo by o něm nevěděl. Okna bunkru byla maskována fošnami. Jeden něm. voják  šel a tyto z oken odstranil. Druhý něm. vojín postavil se přímo proti oknu bunkru s  pancéřovou  pěstí  a tuto do okna vystřelil. Druzí vojíni tam házeli ruční granáty a zapalovali lepenku, aby kouřem dostali ven partyzány. Když nikdo nevycházel, přivedli  jana  Juřička a tomuto nařídili, aby pustil ze chléva všechen dobytek a a pak poslali  Juřička, aby vyvedl z bunkru partyzány. Juřiček šel do bunkru a za malý okamžik se vrátil a za ním vyšel partyzán se zdviženýma rukama. Němci okamžitě partyzána svázali a odvedli stranou. Na to  Juřička poslali opět do bunkru, aby přivedl další. Za malý okamžik se Juřiček vrátil z bunkru  a za ním vyběhl partyzán Rus 4), který  střílel z pistole  po Němcích . Němci začali též střílet z pistole proti partyzánu, na co použili samopalu a tohoto než doběhl 6 metrů zastřelili. Potom opět poslali  Juřička, aby přivedl další. Za chvíli se  Juřiček vrátil, za ním vyběhl partyzán Rus 5), který  též po Němcích střílel. Tohoto Němci zastřelili též. Znovu posílali  Juřička, aby přivedl další partyzány. Juřiček jim řekl, že už tam nikdo není. Němci se ihned kolem něho seskupili a jednou ranou z pistole do spánku  Juřička zastřelili. Juřiček byl na místě ihned  mrtev.
     Němci potom použili veškerých zbraní, aby dostali zbývající partyzány z bunkru ven. Když to nepomohlo, poslali pro 19 letého syna  Jana  Juřička 6), kterého poslali do bunkru, aby přivedl partyzány. Tento se ale již z bunkru nevrátil. Syn  Juřičkův se pravděpodobně v bunkru zadusil, neb po všem, byl tam nalezen a bylo zjištěno, že krvácel z nosu. Potom poslali pro zbývající rodinu  Jana  Juřička, tj. manželku a 2 dcerky 7) se stáří 14 a 16 roků, které ihned na místě zastřelili. Pak se všechno vojsko vrhlo do domu  Juřička a tento úplně vyrybovali a věci naložili na 1 vůz /žebřiňák/, který odvezli. Dále nanosili otýpky slámy k domu  Jana   Juřička a dům zapálili. Když celý dům a přilehlé budovy byly v největším plameni, přitáhli Němci mrtvoly k ohni a 4 vojíni házeli tyto do ohně. Toto vše trvalo až do 1 hod. odpolední a nás, když bylo po všem , poslali domů.
     Dva ruští partyzáni 8) se zachránili tím, že v nestřeženém okamžiku z bunkru utekli a po celou dobu byli schováni ve vodě  pod mlýnským kolem.
     Kdo mohl prozradit Němcům, že  Juřiček má za svým domem bunkr, ve kterém se ukrývají partyzáni, není mně vůbec známo.
 
     Skončeno, přečteno a podepsáno.
 
 
 
Vysoké Mýto, 30.6.1946
 
 Vyslýchající:                                                                                                                                                 Vyslýchaný:
Tomášek, šstrážm.v.r.                                                                                                                                Martinec Josef, v.r.

  

Za správnost opisu: Kučerová              

 Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde .

 

1)

Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?) Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký.

2)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice .

3)

Dobromil Martinec (?) Leskovec 91.

4)

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

5)

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Dokumenty z moskevského archivu zde . Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.

6)

Jan Juříček ml. (5. 11.1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

7)

Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky Masařové (rozené Kotrlové) ze Střelné. Záznam o oddání v Leskovské matrice .    Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67  – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

8)

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny

nebo partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) –velitel oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista

a partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde .

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018