Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Protokol Jana Jaška, Hovězí č.52 

O p i s

P r o t o k o l

sepsaný dne 26. dubna 1946 na stanici SNB ve Val.  Polance, okr. Vsetín s Janem Jaškem 1), nar. 20. 1. 1902 v Hovězí, okr. Vsetín, tam příslušným, rolníkem, bytem v Hovězí – paseky čp. 135 ve věci zničení Němci hospodářské usedlosti a rodiny Juřičkové v Leskovci čp. 67.

Napomenut, abych vypovídal pravdu, uvádím:

 V úterý ráno dne 3. dubna 1945 byl jsem ze svého domova o 3. 30 hod. odveden Němci. Byli to vojáci a gestapo. Celé okolí bylo jimi obstoupeno. Byl jsem nejdříve odveden nedaleko od domova a tam jsem musel dvěma voj. důstojníkům popsat okolí. Žádal jsem pak, aby mne propustili, byl jsem však upozorněn, že mohu odejíti teprve, až budu propuštěn a pokusil-li bych se o útěk, že budu zastřelen. Tito důstojnicí mi nařídili, že z tohoto místa je nejkratší cestou dovedu do Leskovce. Hned potom přišel ke mně voják asi 43letý 2), jehož jsem musel vésti, kdežto ostatní šli několik kroků za námi. Tento voják byl pak při přestřelce na místě činu, t.j. na pasekách u Juřičků v Leskovci zraněn, protože jsem ho viděl při jejich hromadném odchodu po provedení akce, že měl obvázanou ruku a obvaz měl vedený kolem krku. Více Jsem nikoho z nich raněného neviděl. Tento voják byl přes 180 cm vysoký, hubený, podlouhlého obličeje, oholen, bezvousý. Mluvil se mnou dosti dobře česky. Když jsme přišli do lesa zvaného Snozí, označil jsem jim další cestu dolů, že přijdou k potoku a za půl hodiny budou v Leskovci. Na to však jeden z důstojníků za námi něco německy promluvil k onomu vojákovi, který šel za mnou a tento voják mne pak upozornil, že bul půjdu dále s nimi nebo dostanu kulku, abych si vyvolil. Proto jsem šel dále s nimi. Ale když jsme sešli ještě asi 300 kroků, důstojník nařídil zůstavit, přišel ke mně a ptal se, zda-li znám mlýn v Leskovci. Odpověděl i sem mu, že v Leskovci sice nemelu, ale, že mlýn Mackův jest mezi Leskovcem a Ústím. On však odpověděl, ne Macek, Juříčka. Řekl jsem, že to není mlýn, ale šroták 3), načež on odpověděl, to fuk, to mlýn a hned nařídil, rychle dolů. Pak dával rozkazy vojákům k obstoupení pasek. Žádal jsem znovu o propuštění, nacož však zdůraznil druhý vojenský důstojník, který mluvil také Česky, že bych je mohl zradit a proto, že musím s nimi zůstat až do konce. V houští nad Leskovskými pasekami jsme pak zastavili. Tam přišli ke mně dva gestapáci, oba malé postavy ve věku asi 40 roků, oba se mnou mluvili česky. Jeden z nich chtěl nejprve mou legitimaci, ale protože jsem ji u sebe neměl, ptal se mne jak se jmenuji a když jsem mu řekl svoje jméno, ptal se mne, nebyl-li jsem uvězněn ve Zlíně. Tam jsem uvězněn nebyl, ale byl tam vězněn můj bratr. Podle toho usuzuji, že to byli gestapáci ze Zlína, protože mne podle jména a snad i podle podoby poznávali, neboť bratr jest mi podoben. V té době byla již přestřelka. Za chvíli mne tito gestapáci dovedli níže do hrabníku, kde byli shromážděni Juřičkovi, Machálkovi 4), Martincovi 5) a Vychopňův syn 6). Tito gestapáci pak odešli dolů k Juřičkovému stavení. Asi 4 kroky nad námi byli vojáci s policejními psy - vlčáky. Jeden z nich mluvil k nám špatně česky a při tom ukazoval na stavení Machálkovo a pak Martincovo, která označil za dobrá v tom smyslu, že tam nejsou partyzáni. Pak ukázal na stavení Juříčkovo s poznámkou, že tam dva Rusi přespali /přenocovali/ a že to není dobré, ale Müller, že tam přespal, ale Müller není partyzán, ptali se pak rozumíš? Odpověděl jsem jim, že rozumím a současně jsem zdůraznil to, že Müller tam přespal jako špicl, na což oni přisvědčili.

Ještě když jsem byl se zmíněnými dvěma gestapáky na dříve zmíněném místě, viděl jsem jak SSmanni ode mne ve vzdálenosti asi 50 kroků bili nějakou holí Jana Juříčka 7), který při tom ležel na zemi. Toto jeho týrání začalo tím, že jeden z těchto SSmannů k Juřičkovi přiskočil, vrazil mu pěstí pod bradu a dal mu políček. Při tom se Juříček svalil a dále pak byl zbit zmíněnou holí. Slyšel jsem, že se ho při tomto týrání vyptávali na nějaká jména, tato jména jsem nerozuměl. Pak ho spoutali a přivázali ke stromu. Tam byl uvázán do té doby, než z Juřičkova stavení vytáhli někoho zastřeleného. V té době již střecha Juříčkova stavení hořela. Odvedli pak Jana Juříčka dolů ke stavení, kde mu někdo z Němců připomínal jeho vyjádření tím, že dříve řekl, že tam nikdo není. Pak Juříček stál u dveří chléva a volal do chléva jména, která mu někdo s němců diktoval. Ze chléva však nikdo nevyšel a v tom zazněla slabá rána a Juříček se současně skácel. Co se dělo s Juříčkem nevím, nneboť v té době jsme byli všichni přemístěni, odkud jsme pak již neměli toto místo v dohledu.

Pokud jsem byl na místě, odkud jsem dobře viděl k Juříčkovu stavení, pozoroval jsem, že okolo stavení stále obchází onen gestapák, který mna odvedl z domova. Tento gestapák byl asi 180 cm vysoký, štíhlé postavy, kudrnatých světlých krátkých vlasu, byz čepice, měl blůzu a rozhaleným límcem / gestapáckou/, černá jezdecké kalhoty, vysoké černé boty a byl ozbrojen celoželezným automatem se sklápěcí pažbou. Onen gestapák při obcházení Juříčkova stavení, stále s automatem do oken a dveří mířil, kdežto jiní se částečně kryli. Byl ve stáří asi 35 roků.

Podle předložené fotografie Jana Nowoka, nepoznávám bezpečně někoho z Němců přítomných celému tomu ději u Juříčků v Leskovci.

Více nemám co k podotknutí.

Protokol byl vyslýchanému přečten, shledán správným, ukončen a podepsán.

 

Val. Polanka, 26. Dubna 1946.

 

Vyslýchající:                                           Vyslýchaný:

Šstražm. Vacula v.r.                                                 Jašek Jan v.r.        

 

Zapisovatel:                                           Svědek:

Šstražm. Vacula v.r.                                                 podpis nečitelný    

 Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde .

 

1)

Jan Jašek (20. 1. 1902 Hovězí - 5. 1. 1974 Hovězí) Hovězí 135 - pasekář, který byl donucen pod hrozbou zastřelením dovést skupinu vedenou asi kriminálním komisařem Maxe Kremem (Hovězská) k usedlosti u Juříčků (Leskovec 67). Sám se málem stal obětí, ale nakonec na přímluvu německého velitele, který byl na vojně jeho nadřízeným a poznal ho, nebyl zastřelen za spolupráci s partyzány. Záznam o narození v Hovězské matrice .

2)

kriminální tajemník Jan Nowok (23. 1. 1903 Janów Polsko - popraven 12. 11. 1946 Uherské Hradiště) Leoše Janáčka 17b, Brno-Královo Pole - přidělen gestapo Opava (1939), Moravská Ostrava (1940-1941), Brno (1942-1943), Zlín (1944-1945), raněn při akci.

3)

důkaz, že Jan Juříček byl spíše rolník než mlynář

4)

vdova Rozára Machalcová a její čtyři synové Josef, Jan, Alois, Ladislav a dcera Františkou.

5)

Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?) Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký.

6)

Josef Vychopeň ml. (13. 12. 1928 Leskovec) Leskovec 52 - účastník tragédie, kdy ze svým otcem museli zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67.  Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je němci prodávají nebo vyměňují za jídlo.

7)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice . 

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018