Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Olga Chytilová rozená Františáková

 
Datum narození : 18.3.1926 v obci Dědovo na Podkarpatské Rusi (dnešní Ukrajina 75km jihovýchodně od Užhorodu)
Datum úmrtí : 28.10.1988 v Olomoucké nemocnici na rakovinu, pochována v Šumperku
 

Otec: František Františák, narozen roku 4.9.1895 v Lidečku, zemřel roku 5.6.1946 ve Vizovicích na rakovinu žaludku. Za první světové války bojoval na Italské frontě (narukoval 15.10.1915) kdy byl dne 19.8.1917 zajat u města Selo (dnes Slovinsko). Dne 25.4.1918 vstupuje do Italských legií k 32. polnímu pluku. V legiích slouží do 31.12.1919 (vyřazen z legií je až 25.5.1920) a vstupuje do služeb četnictva na Podkarpadské Rusy. Zde slouží až do 15.3.1939, musí Podkarpadskou  Rus opustit a ubytují se v Hostinci v obci Ublo. Pan Františák je jako bývalý legionář propuštěn od četnictva jako nespolehlivý. Posléze se přestěhuje s celou rodinou do Vizovic a od konce roku 1944 do osvobození pobývá s manželkou a synem v ilegalitě na pasekách v okolí Vizovic. Po válce nastupuje jako četník na stanici SNB ve Vizovicích a od 15.5.1946 je přeložen do Šumperka a povýšen na vrchního strážmistra.

Matka: Irena Františáková, (roz. Gazdagová), narozená roku 1903, zemřela roku 1973, pochována v Šumperku

 

 
Manžel: Jaroslav Chytil, narozen roku 4.10.1920 v Polance, zemřel roku 1984
                     
Děti: syn René Chytil rok narození 1952, syn Jaroslav Chytil

Sestra:  Gizela Jiřina Leštinská, (roz. Františáková), narozená 10.1.1924 v obci Dědovo na Podkarpatské Rusi, zemřela roku 2001 v Mohelnici
 
Bratr:  Ing. František Františák narozen v roce 1933
 

Někteří historikové mylně či záměrně uvádějí, že od roku 1939 byla zasnoubena s poddůstojníkem německé armády Michaelem Steinerem, který padl při tažení v Polsku. Po té byla údajně znásilněna a o této věci se měl dovědět kriminální rada Brněnského gestapa Otto Koslowski. Posléze se měla stát jeho milenkou a agentkou. Uvážíme-li, že v den vypuknutí 2. světové války (1. září 1939) bylo Olze pouhých 13,5 let. Tento věk je poněkud nízký na zásnuby s poddůstojníkem wehrmachtu a hlavně na podepsání spolupráce s gestapem. Je ovšem pravdou, že asi od května do července roku 1944 byla nucena docházet co 14 dní na zlínské gestapo, kde se musela hlásit. Bylo to z důvodu nelegálního přechodu maďarských hranic, kdy byla maďarskými orgány předána na jaře roku 1944 zlínskému gestapu (Olga rok pobývala u svojí babičky paní Gazdakové v obci Dědovo). Až po obdržení dopisu od svojí kamarádky z Prahy, že jí hledá pražské gestapo z důvodů vyhýbání se pracovním povinnostem (Olga nejdříve byla zaměstnaná v Baťově továrně ve Zlíně, pak dělala pomocnici v domácnosti a následně odjela k sestře do Prahy, kde měla být údajně zaměstnána jako prodavačka v bufetu spolu se svou sestrou. Protože ale neodpovídala na nabídky úřadu práce, byl na ní vystaven zatykač. Po obdržení této zprávy se rozhodla odjet do Lidečka ke své příbuzné a zde se snažila navázat milostný kontakt s pohraničníkem Jandou (policista, který byl vsetínským gestapem poslán jako posila při střežení protektorátních hranic). Po zjištění, že jí tento muž nepomůže, obrátila se na místního hostinského z nádražní restaurace, který jí seznámil se slovenskými financi, kteří ji přepravili na Slovensko v zapečetěném nákladním vagóně. Zde nejdříve vstupuje do partyzánského oddílu M. R. Štefanika a následně je přeřazená do oddílu Jana Žižky (zde byli přeřazeni všichni partyzáni z Čech a Moravy). Zde se také seznamuje s pozdějším velitele kontroverzním Josefem Houfkem. Po přechodu ze Slovenska zpět na Moravu a po přepadení štábu partyzánské oddílu Jana Žižky a hlavně po protipartizánské akci "TETŘEV" a "MALÝ TETŘEV" se vydává Josef Houfek s Olgou Františákovou a spolu s nimi asi 6 dalších partyzánů (mezi nimi Ladislav Verner a Simeon Žukov) přes Prlov, Pozděchov, Vizovice do Nemochovic v okrese Vyškov. 9. ledna tak vzniká v Nemochovicích partyzánský oddíl Olga, jejímž velitelem je ustanoven Josef Houfek a jeho zástupkyní je Olga Františáková. Operačním prostorem Olgy se tedy od půlky ledna 1945 stává oblasti Chřibů a Ždanického lesa (z tohoto důvodu nemohla s největší pravděpodobností vědět o bunkru v Juříčkově mlýně). Největší úspěchy partyzánského oddílu Olga bylo vypuštění 24 vagonů s cca 512 tisíci litry oleje, lihu a benzolu (nádraží Morkovice) a zajetí velitele německé 16. tankové divize generálmajora Dietricha von Müllera a kroměřížského okresního hejtmana Karla Koblischka na zámku Dubských v Hošticích (doprovod generálmajora Müllera byl ve sklepě postřílen a přežil jen poddůstojník Hans Stocker, jenž byl následujícího dne objeven přivolanou policií zraněn pod hromadou mrtvých těl ve sklepě zámku). Karla Koblischka při cestě na předání rudé armádě zastřelili (některé prameny uvádějí oběšení).

Po válce nějaký čas pobývala Olga v Brně, ale určitě s nervozitou nesledovala popravu kriminálního rady brněnského gestapa Otty Koslowského jak ve svém románu "Rudá zrada" popisuje Rudolf Ströbinger 1) a přejímají to i další spisovatelé např. Jaroslav Pospíšil. Dle dokumentů z brněnského archívu byl Koslowský popraven dne 3.5.1947 (předposlední den Velkého retribučního dekretu = Dekret prezidenta republiky Edvard Beneš 16/1945 z 19. června 1945. Po únoru 1948 byla jeho platnost obnovena a prodloužena do konce roku 1948) ve 12:21 katem Pleskačem na nádvoří věznice krajského soudu v Brně na Cejlu a to neveřejně (vše je popsáno v deníku Národní obroda ze dne 4.5.1947). Není taktéž pravda, že Koslowskému předal v cele zbraň major Augustin Schramm, aby neprozradil agenty a donašeče z řad komunistické strany.

Z Brna se Olga Františáková stěhuje se do Šumperku, kde se také vdává za Jaroslava Chytila. 17. června 1948 se snaží u Chebu o překročení státní hranice do Německa, ale tento pokus se jí ani manželovi (vojáku, který přišel ze západu) nezdaří. Po propuštění z vazby nastupuje k české poště jako doručovatelka.

Vyšetřování Olgy Františákové:

Od konce roku 1945 bylo po Olze Františákové pátráno z důvodu přestupku zákona o národní cti (dopis národního zemského hlavního města Brna zde , dopis národního zemského hlavního města Brna zde 2), udání na sestry Františákovi zde , odpověď okresního národního výboru v Šumperku o nezjištění spolupráce obou sester z gestapem  zde , protokol o šetření ve věci intimního styku s gestapákem Janem Jandou zde 3)). Tyto dokumenty jsou k naleznutí v Archivu bezpečnostních složek v Praze ve svazku V-578 Durdík Jaroslav a spol část1.
Ve svazku V-578 Durdík Jaroslav a spol část2 jsou mimo jiné i udání zaslané na velitelskou stanici ve Vsetíně zde 2), protokol sepsaný v Brně zde 2), zápis výpovědi Gizeli Františákové   4), protokol s Josefem Vávrou-Staříkem zde 5).
 
Po válce byli se spolupráce z gestapem obvinění mimo jiné Vladimír Krajčík - "Jerry" (velitel úderné a diverzní roty partyzánské brigády Jana Žižky, účastník tragické události na pile Floriána Mynaříka v Ratiboři), František Foukal, Josef Vávra-stařík (musel díky tomu opustit Zlínskou radnici), Josef Houfek, sestry Františákovy  atd. Všichni zmiňovaní byli do konce roku 1947 z obvinění se spolupráce s gestapem osvobozeni, jen Josef Houfek byl za jiný trestní čin potrestán 3 roky těžkého žaláře. I samotný Murzin byl po válce obviněn ze spolupráce se západními agenty a byl hlídán NKVD.
 
Ve svazku Z-10-8 pojednávající o neúspěšném překročení státní hranice se svým manželem Jaroslavem Chytilem dne 17.6.1948 v Chebu  2)
Po válce nebyla ani jedna ze sester Františákových odsouzena za spolupráci s gestapem, krádeže či prostituci. Jen Olga byla odsouzena za pokus o nelegální překročení hranic (z vězení jí a jejímu manželovi měl pomoci údajně sám bývalý velitel partyzánské brigády Dajan Bajanovič Murzin) a za přestupek proti národní cti byla potrestána veřejným pokáráním, kdy toto pokárání mělo vyset 14 dní na veřejné tabuli v místě jejího bydliště.
 

Na základě všech výše uvedených skutečností lze dojít k přesvědčení, že sestry Františákovy agentkami gestapa ani u nás ani v Maďarsku nebyly. K podobnému závěru dospěl ve své studii "Partyzánský oddíl Olga. Krvavá cesta jedné odbojové skupiny" PhDr. Vladimír Černý, Ph.D., který vyučuje na Filozofické fakultě a Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Studie vyšla v časopisu Soudobé dějiny č. 1-2/2010   viz citace:

"Ve spisu se nachází nejpodrobnější protokol Raschkovy výpovědi před vyšetřující komisí Okresního národního výboru ve Zlíně z 25. února 1946 a jeho pokračování ze 14. března téhož roku, kde o Františákové nenalezneme žádnou zmínku. Totéž platí také v případě gestapákovy vlastnoručně psané obhajoby, kterou si připravoval pro přelíčení před Mimořádným lidovým soudem v Uherském Hradišti. Mezi svými agenty nejmenoval Františákovou v průběhu poválečných výslechů ani kriminální rada brněnského gestapa Otto Koslowski, který jinak vyšetřovatelům sdělil informace o řadě spolupracovníků. Na základě všech výše uvedených skutečností lze dojít k závěru, že Olga Františáková agentkou gestapa nikdy nebyla".

a nebo Stanislav Kokoška z Ústavu soudobých dějin Akademie věd v pořadu české televize "Partyzáni v českých luzích a hájích viz citace:

"A co kmotra oddílu, Olga Františáková?
To je spíš oběť literatury faktu.Tvrdí se, že byla od roku 1939 konfidentkou vojenského gestapa. Údajně to mělo být z nešťastné lásky,protože její snoubenec padl v roce 1939 v Polsku. Je to samozřejmě nesmysl, v té době jí bylo 13 let. Františáková měla velmi pohnutý osud. Pocházela z rodiny četníka z Podkarpatské Rusi. Byli odsunuti na Moravu, potom ilegálně žila v Praze, protože se chtěla vyhnout nucenému nasazení. Do oddílu vstupovala z určitých romantických pohnutek. Je to vidět i z jejího vystupování: nosila rusínskou uniformu včetně těch "půllitrů" a současně měla blond vlasy".

 
Doplnění:
 

1)

Rudolf Ströbinger ( 5. 3. 1931 Milíčovice - 1. 12. 2005 Hage) syn Rudolfa a Libuše Ströbingerových,  byl novinářem, publicistou a spisovatelem, který roku 1968 emigroval do NSR.  Během druhé světové války žil spolu ze svým otcem, matkou a bratrem Josefem v židovském konfiskátu zásilkové firmy Arnošta Knöppfelmachera, kde jeho otec dělal, jako prává ruka vedoucího NSDAP ve Valašském Meziříčí Karla Draksala, správce tohoto majetku.

 Někdy je milně uváděno, že Rudolf Ströbinger st. byl členem NSDAP, ale dle dochovaných dokumentů toto není pravda, protože z důvodu zatčení v červnu 1941 za zneužití školních dívek (odsouzen 16.6.1941 v Ostravě k 5 měsícům odnětí svobody, propuštěn 20.12.1941) nebyla jeho žádost z roku 1940 doporučena. Podruhé byl pan Ströbinger st. odsouzen v dne 7.6.1950 ve Valašském Meziříčí (trestní spis T160/50-79) k doživotí za podíl na smrti několika občanů Valašského Meziříčí. Tento trest mu byl snížen amnestií a posléze po roce 1962 na přímluvu starosty Görlitze pana Prenzla (komunistický poslanec pobývající za války v Moskvě) propuštěn do NDR, ke svojí druhé manželce Lidegardě rozené Kokotové (první manželství doposud nebylo rozvedeno). Rozsudek zde , dopis prezidentu republiky ze dne 27.1.1953 . V poválečných výpovědích jsou i zmínky, že pan Ströbinger st. bil svou manželku i své dva syny. V archívu bezpečnostních složek mají oba bratři záznamy v registru tajných spolupracovníku a to Rudolf pod krycím jménem Petr nebo Picaso a Josef pod krycím jménem Brod. Zdroj zde  .

2)

Zde je uvedený přesný datum narození.

3)

Zde je i uvedeno obvinění o zpronevěře a o spolupráci s gestapem, kterou na Olgu Františákovou podal její bývalý milenec a velitel partyzánského oddílu Olga Josef Houfek. Toto udání učinil po výpovědi Olgy Františákové v žalobě na jeho osobu mimo jiné v souvislosti s nařízením poprav Jindřicha Glozy, Františka Chlapíka, Vladislava Chocholače, Antonína Koupila, Aloise Novotného, Bohumila Lozerta, Bohumila Čihanka, Eduarda Hudečka a za službu ve wehrmachtu, za které dostal 3 roky těžkého žaláře.

4)

Ve většině historické literatury je uváděna jako sestra Jiřina. Dokonce i v soudních protokolech, ale v soudních výpovědích a dle vzdálených příbuzných měla Olga jen sestru Gizelu, tak se domníváme, že Jiřina pochází z jejího druhého jména Irena, což je i uvedeno v zápisu její výpovědi (toto je zatím spekulace, která se musí dalším pátráním buď vyvrátit nebo potvrdit).

5)

Zde jsou sestry znovu obviněny jako agentky gestapa, ale tato výpověď má několik nedostatků. Olga Františáková nepřišla na Slovensko z Budapeště, jak uvádí Vávra, ale jak je soudně doložené přes Horní Lideč pomocí slovenských financů, kteří ji převezli na Slovensko, dalším nevěrohodným údajem je její práce na německém vojenském velitelství v Budapešti (není o tom nikde záznam), docházení na gestapo ve Zlíně po dobu cca 3 měsíců vysvětluje ve své výpovědi z roku 1946, o tom zda byli ve spojení ze štábem a hlásily se co týden nemůže pan Vávra nic vědět, z důvodu toho, že se štábem sám stálé spojení od přechodu na Moravu neměl a schovával se v okolí svého bydliště. Dle dochovaných dokumentů se ale Houfek, Františáková a Vávra-stařík opravdu setkali a to koncem listopadu roku 1944 v Malenovicích. To že by měla být Františáková spolu s Houfkem zatčeni na příkaz Murzina není nikde doloženo, ale je pravda, že se ve Zlíně s NKVD sešla a to z důvodů prý pozdního předání velitele německé 16. tankové divize generálmajora Dietricha von Müllera. O výslechu vedoucího referátu IV 1a Zlínského gestapa vrchního kriminálního tajemníka Karla Raschka ve svazku C143 archívu v Brně není ani zmínka a ani ve své obhajobě před Okresním národním výborem ve Zlíně ze dne 25.2.1946 a 14.3.1946 nezmiňuje jako své agentky setry Františákové (při těchto výpovědích prozradil docela dost svých spolupracovníků). To samé platí i o Ottu Koslowském.

 
       

Členové oddílu Olga, květen 1945

(archív Floriána Mynaříka)

 

Tománkova hájenka v Chřibech s nastoupeným oddílem Olga, šipkou označen Vincenc Vymazal, květen 1945

(archív rodiny Krbečkových)

  Tománkova hájenka v Chřibech s nastoupeným oddílem Olga, květen 1945

(archív Floriána Mynaříka)

 

Olga

  Olga
         
Olga   Olga   Irena Františáková, (roz. Gazdagová)   Rodina Chytilova   manžel Jaroslav Chytil   Olga s manželem
         
Olga s manželem   Jaroslav Chytil se synem Jaroslavem   Syn Jaroslav Chytil   Olga se synem Jaroslavem Chytilem   Olga se synem Jaroslavem Chytilem   Olga se synem Jaroslavem Chytilem
         
Olga s vnučkou Irenou Chytilovou   Olga s kamarádkou   Jiřina Gizela Františáková   Jiřina Gizela Františáková   Jan Janda   Nová kniha o oddílu Olga
 
 
Kresby od akademického malíře Jana Kobzáně
Jan Kobzáň (9.7.1901 Liptál–10.10.1959 Velké Karlovice) byl zapojen do odboje a namaloval prapor 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky, který uschovával pod kobercem po kterém chodili Zlínští gestapáci, když si chodily pro obrazy.

Irena Františáková, (roz. Gazdagová) 

František Františák

Olga Chytilová, (roz. Františáková) 

Gizela Jiřina Leštinská, (roz. Františáková) 

 
 
      Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 25. 07. 2018