Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Výpověď Pavla Muchy, Leskovec č.97                     

 
 
 
Dne 3. dubna 1945 přišli němečtí okupanti znenadání k nám. V noci esesmani a ráno 3 auta gestapáků. Obstoupili paseky, č. 67. Byli tam partyzáni a měli tam lazaret. Němci začali hned do stavení střílet a 5 členů rodiny Jana Juříčka1) vyvraždili a co bylo šikovného, vynesli na dvůr. Statek vypustili, jeden pár koní sebrali a dům zapálili. Hříbě tam uhořelo. Byl tam menší mlýn, na kterém občas pro sebe mleli, a to vše shořelo. Asi o půl deváté hodině přišel vzkaz, aby starosta Josef Labaj 2) poslal 10 mužů s krumpáči a lopatami. Jelikož lidé byli již v poli, nemohl nikoho sehnat a přišel k nám. Nebyl jsem doma, byl jsem na poli, na té stráni, kde byli Němci. Přišla pro mne dcera, abych šel se starostou na paseky. Nechal jsem práce, starosta již na mne volal, že Němci mají asi cvičení a že budeme něco kopat. Bylo slyšet střelbu, ale neviděli jsme, co se tam vlastně děje. Až jsme přišli blíže, viděli jsme vždy několik vojáků pohromadě. Vojáci nás sebrali a vedli k velitelům. Ti seděli na dvoře a všechno prohlíželi. Pak prohlédli nás, jestli nemáme zbraně, a vedli nás přes dvůr, kde jsme viděli 3 mrtvé partyzány u stodoly 3). Zavedli nás do sklepa, kde byla přepážka z cihel 4). Tu jsme musili rozkopat, udělat otvor, aby se tam mohlo vlézt. Uvnitř byly příčky a pokrývky, což jsme vyházeli. Potom si Němci dovedli psy, kteří však do tmy nechtěli vlézt. Voják poručil mně, abych tam vlezl, a když jsem se zdráhal, pohrozil mi, že dostanu kulku. Proto jsem vlezl dovnitř a podle rozkazu vyházel vše ven. Bylo tam na hromadě několik plných pytlů. Co bylo v nich, nevím. Nejdřív jsem vzal těžkou aktovku (co v ní bylo, také nevím) a podal jsem ji tím otvorem ogarovi Machálkovi. Esesmani číhali se zbraněmi v rukou. Pak jsem vzal druhou věc : něco v pytli, a beru třetí věc, vtom jsem však byl zasažen střelou do ramene přes kost. Klesal jsem. Němci mě vytáhli a dovedli na dvůr před stodolu a tam mne položili. Ležel jsem tam u těch mrtvých partyzánů. Bylo mi zima a krvácel jsem mnoho. Němci mne však neobvázali. Pak mi donesli nějaké peřiny a položili mě na ně a přese mne stříleli slepice a husy, házeli do pytlů a do domu házeli pancéřové pěstě, až kusy malty padaly na mne. Za půl druhé hodiny rozkázal velitel, aby mne odtáhli pryč do pole a partyzány hodili do stodoly. Stodolu pak zapálili. Teprve tehdy mne trochu obvázali, což však nepomohlo, neboť jsem krvácel dále.
     Potom šel voják do vesnice ke starostovi a nařídil, aby poslali povoz a lidi. Naložili mne na vůz a starosta telefonoval pro sanitní auto. Předtím sepsali v mém domě protokol, ale já jsem jej neviděl. Pak mne odvezli do nemocnice na Vsetín, kde mě lékaři ošetřili a dali na šest týdnů do sádry. Tak jsem zeslábl, že mě krmili jako dítě. Při horečce 40 stupňů jsem skoro nic nejedl. Po 18 dnech mne propustili domů. Doma jsem byl nemocen na srdce a to mi přitížilo. Ruka mě bolí, takže se jí nemohu ani najíst. Teď jsem byl u prohlídky a jsem odeslán do lázní Poděbrad v Čechách. Nevím, jak se mi dál povede. jsem vdovec a byl jsem okresním cestářem. Jsem na pensi a mám 860.- Kčs měsíčně. Narodil jsem se 19. 2. 1879 v Senince a bydlím v Leskovci 30 let. Kdo mě poranil, to nemohu dokázat, poněvadž tam byla křížová palba. Stříleli partyzáni i Němci. Němců tam bylo na 500, partyzánů 6, tři byli mrtví, dva se zachránili 5) a jeden padl do zajetí 6). Později ho naši vojáci osvobodili. Říkal, že když jsme tu zeď bořili, zbylí partyzáni tajně odešli.
     Co jsem uvedl, je čistá pravda. 
 
Pavel Mucha, Leskovec 97
 

1)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice  

dále Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky Masařové (rozené Kotrlové) ze Střelné. Záznam o oddání v Leskovské matrice

dále Jan Juříček ml. (5. 11. 1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy

dále Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67  – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy

a Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

2)

Josef Labaj (1. 4. 1888 Leskovec - ) Leskovec 138 - v té době starosta obce, přímý účastník Leskovské tragédie. Záznam o narození v matrice Dolního sboru ve Vsetíně . Záznam o svatbě v Leskovské matrice .

3)

Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  

dále partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Dokumenty z moskevského archivu zde . Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic

dále partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

4)

viz. obrázek kudy se chtěli prokopat. 

5)

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny

partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) –velitel oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista

a partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde . 

6)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín) pochován v řádové hrobce ve Vizovicích) Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích.

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018