Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Výpověď Josefa Martince, Leskovec č.91, zapsaná v školní kronice
 
očitého svědka o tragické události na samotě Jana Juříčka 1), rolníka v Leskovci č. 67, která se stala dne 3. dubna 1945. Vypovídá Josef Martinec 2), rolník z Leskovce č. 91.
 
 
Bylo to 3. dubna 1945 v úterý ráno o páté hodině, když jsem při obsluze dobytka ve chlévě byl vyrušen nečekanou střelnou ranou. Vycházím na dvůr, abych se přesvědčil, odkud vyšla rána, a tu vidím německé vojáky se zbraní v ruce, připravující se ke střelbě. Než jsem stačil pochopit, byl náš dvůr obklopen desítkami esesmanů se psy.
Ptají se mne, jsou-li u nás partyzáni. Odpovídám, že ne. Zdali prý alespoň o nich něco vím. Odpovídám znovu, že ne. Následovala domovní prohlídka, pro­hlídka legitimací  a ačkoliv  bylo vše v pořádku, odvádějí mne i mého pat­náctiletého syna.
A nyní to začíná…… Před námi přivádějí do lesíka Jana Juříčka č. 67 a hned za ním jeho manželku 3), syna 4) s dvěma dcerami 5)  s rukama sepjatýma za  krk krkem.
Esesmani se vrhají na hospodáře a bijí ho pažbami, až tento pod rana­mi klesá. Pak ho násilně zvedají, svazují mu ruce a přivazují ho ke stromu.
Jiní gestapáci "dobývají" obytné místnosti a bunkr, který byl tak duniyl! důmyslně postaven, že by jej žádný nenašel, jen ten, kdo v něm skutečně jed­nou byl. Ale oni byli tak přesně o všem informováni. Jene esesman ze vzdá­lenosti asi 20 m střelil z pancéřové pěsti přímo do okna bunkru, které bylo zazděno a ještě zamaskováno bukovými fošnami. Tato rána způsobuje takovou detonaci, že část krytiny se sesypala a ostatní popraskala. Jiní střílejí do všech oken a dveří do každého otvoru celého domu. Ale ani po delší střelbě nikdo nevychází.
Dobytek chránila zeď. Jen roční hříbě, které stélo proti dveřím, bylo zastřeleno.
Celá rodina musí na celé běsnění přihlížet z protější stráně, očeká­vajíc rozhodnutí o vlastním životě.
Na kolenou klečí čtrnáctiletá Mařenka a šestnáctiletá Františka a v pláči prosí sepjatýma rukama: "Zachraňte nás, zachraňte nám rodiče!"
Ani v této hrozné chvíli neumdlévá láska matře mateřská. Maminka objímá své děvčata a potěšuje je: "Nebojte se, zase bude dobře!"
Devatnáctiletý syn Jan stojí u stromu a chvíli hledí na své sestry, chvíli na milovanou matku a chvilkami spočine zrak na otci.
Tu přichází rozkaz: "Majitel usedlostí nechť je ihned předveden!". Voják odvazuje Jana Juříčka a vede jej na provaze s častou pobídkou: "Schnell, schnell!". Na dvoře obstoupili hospodáře a poručili mu, aby vyvedl všechen dobytek ze chléva. Po vykonání tohoto rozkazu dostává nový: "Tak, a teď přiveďte ty vaše partyzány, ale rychle, nebo vám pomůžeme!".
Hospodář odchází do chléva, odkud byl vchod do bunkru. Za chíli se vrací se slovy: "Už idú!".
Vše je připraveno ke střelbě. Vychází partyzán-ošetřovatel František Bláha 6), čsl. příslušník, se zvednutými pažemi. Je obklopen, zajat a svázaná Když nikdo z bunkru nevychází, po sílají tam hopo hospodáře, aby přivedl oste ostatní.
Po delší chvíli se hospodář vrací a za ním vybíhá partyzán Sergej 7). Rus, statečné a zmužilé postavy. Střílí do desítek nepřátele. Způsobuje zmatek v prvých řadách "hrdinů"". Jeden Němec padá k zemi. Ale asi po deseti krocích padá Sergej mrtev.
A znovu ženou hospodáře pro další. Tentokrát vychází za hospodářem partyzán Sáška 8), Rus. I ten se vrhá proti přesile, ale i on podléhá v nerov­ném boji.
A zase posílají hospodáře pro další. Hospodář odpovídá, že v krytu nikdo není. Po těchto slovech se seskupují esesmani kolem hospodáře a jeden vynáší ortel smrti zastřelením. Další esesman přistupuje k hospo­dáři s revolverem v ruce, pokládá jej hospodáři ke spánku a pod jedinou ranou se kácí hospodář k zemi.
A nyní se znovu rozběsňuje germánská zvířeckost! Všechny zbraně za­měřují na dům a znovu pálí do celé budovy.
Po delší době ustali a zavolali mladšího Jendu a posílají ho, aby on přivedl ostatní partyzány, Janek odchází do bunkru. Nevrací se však vůbec. Mezi tím však dva partyzáni 9) využili situace a ukryli se do betonového potrubí, kudy protékala voda od vodního kola. Tu ve sněhové vodě museli setrvat 16 hodin, ale zachránili se.
Konečně poslední, ale nejhroznější rozkaz:Přiveďte ihned obyvatele tohoto domu "Rodina Juříčkova přichází, , . . . . .
Poslední' výkřik Mařenky a tři ojedinělé rány zakončují tragedii, kterou není možné vyjádřit slovy.
K vyvrcholení své zběsilosti vypalují vrahové usedlost a lidské oběti házejí do ohně. K umlčení posledních výkřiků vnitřního hlasu zapínají radiovou stanici, kterou přinesli s sebou.
Kolem 13. hodiny soustřeďují se k odchodu, aby odvedli s sebou zaja­tého partyzána Františka Bláhu a s sebou přivedeného poručíka četnictva vsetínské stanice Gureckého 10).
Poznámka kronikáře:
Gurecký byl poručík četnictva a byl okresním čet. velitelem. Patřil k odbojová skupině Sousedikově , která si nechala bunkr u Juříčka vybudovat. Teprve později se tu nastěhovali ruští partyzáni. Poručík Gurecký byl zatčen 28.3.1945 a vězněn v Brně. Osudného dne byl přiveden jako vězen k Juříčkům gestapáky.
 
 
Výpis ze školní kroniky ZDŠ /1.-.5.r./ v Leskovci
Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde .
 

1)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice .  

2)

Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?) Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký.

3)

Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky Masařové (rozené Kotrlové) ze Střelné. Záznam o oddání v Leskovské matrice .

4)

Jan Juříček ml. (5. 11.1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

5)

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67  – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

6)

správně ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín) pochován v řádové hrobce ve Vizovicích) Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích.

7)

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

8)

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Dokumenty z moskevského archivu zde . Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.

9)

partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny

nebo partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) –velitel oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista

a partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde .

10)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945, někdy uváděno 1.5.1945 KT Mauthausen) - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin zemřel pravděpodobně v plynové komoře KT Mauthausen. Bližší informace zde .

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018