Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Výpověď Františky Machálkové, Leskovec č. 53  

               

3. dubna před 6h. ranní byli jsme vyburcováni ze spaní P. Janem Lukáškem 1), kterého poslali důstojníci, abychom na minutu opustili obydlí a šli do lesa. Než jsme si uvědomili situaci, vyhnaly nás prví výstřely, bez teplého oblečení a bez jídla k lesu, kde nás obmotali a vodili jako psy z místa na místo. Konečně asi 50m od domu nás posadili na chladnou zem k lesu, a vyslýchali. Potom nás přinutili se dívat na jejich počínání, a střežili nás esmani ze všech stran, zdali jevíme strach a dávali pozor na naši řeč. Obstoupili pouze nás a Juříčky. Jak Juříčkovi vyšli do lesa, tak se vrhli jak šelmy na obydlí a rabovali. Nejdříve stodoly a kůlny pak ze chléva vypustili drůbež, co se dalo chytili a zabíjeli. Seděli jsme v lese  v levo, odkud jsem viděla do dvora našeho i Juříčkového, jak se dobývali všude násilím. U Juříčků nejdříve dobývali okénko do sklepa, které bylo zaházené hromadou desek a jiných věcí.
Pak hodili do okénka pancéřovou pěst. Pak nás převedli na jiné místo, zase vyslýchali, že co pasekář,  bandita a partyzán. Stále se ptali, kolik máme banditů u nás a kolik u Juřičků. Zapřeli jsme všechno, nic nemáme a o ničem nevíme, přesto, že hrozili smrtí. Potom jsme byli zase přehnáni přes potok na pravo za Juříčky, leč pana Juříčka 2) ani Janka 3) tam už nebylo. Jen co jsme si sedli, přišel voják pro paní Juříckovou 4) a děvčata 5). Po tuto dobu nepřestaly palby výstřelů a výbuchů. Pak na chvíli klid na dvoře, až padl výstřel pak křik a dva výstřely.
To platilo paní Juříčkové a děvčatům. Pak vynášeli od Juříčků věci na dvůr a živobytí vozili v měchách . V největší hrůzi si pustili gramofon s největším šlágrem a chrchtot esmanů nebral konce. K tomu jěště asi za ¼ h. po odvedení paní Juříčkové přišli pro mne. Vedl mne za ruku na náš dvůr, tam sedělo gestapo, nevím už kolik, u zahrádky měli uvázaného psa, ten po mě skočil tak, že jsem odskočila. Řekli mně, že páchnu banditama, abych šla blíž k tomu psovi ten prý to potvrdí. Vyslýchání nebralo konce, stále se ptali, kdo k nám chodil a kdo k Juříčkom, kterými dveřmi přijímali zdali se navštěvujeme vespolek. Přes všechny hrozby zapírala jsem všechno leč ani mně nevěřili, řekli, že mně k tomu přinutí.
Pak mě vedl za ruku na Juříčků dvůr, podívat se na mrtvé partyzány 6), zdali je znám. To snad byla nejkrutější chvíle pro mě, poněvadž tam leželi v krvi samí známí partyzáni, se kterýma jsem mluvila předtím ten večer 2./4. v 10.h večer. Poklesla jsem trochu a oni mně vedli jejím nohám, abych si prohlédla obličej, řekli mně jak se k nim nepřiznám, že mne položí k nim. Připravená na smrt, řekla jsem, že je neznám, jenom dva, to byli Juříčkovi, starý pán s Jankem. Nevím už, jak jsem se ocitla zpátky na našem dvoře, vím jen, že mne hltali očima ze všech stran. Pak jsem byla přivedena zase k gestapákům, kde mne překvapili otázkou; Zdali jsem hlášená v Leskovci. Byli informováni správně na Juříčky a mně řekli, že jim bylo oznámeno, prý v našem čísle bydlí vdova se čtyřmi syny. Ptali se, zase kdo jsem. S velikou prosbou mne zatáhli do světnice, kde byla hrozná spoušť. Ukázala jsem legitimaci a ostatní dokumenty. Řekli, že jeden pasekář jim řekl, jenom o matce a 4 synech 7). To se samými hrozbami mně propustili. Potom vyrabované věci naložili na náš vůz, dovezli nás k nám na dvůr a začali to nejhroznější divadlo, zapalovat. Poněvadž se báli vlést do Juříčkové stodoly pro slámu, odnesli náš len a tím zapalovali. Dovedli mne zpátky za maminkou a zase připomněli dívat se na tu hrůzu. Bylo strašné dívat se, jak červené jazyky pohlcovaly stodolu a pak se chytl obytný dům. Zas byl odveden bratr Jan, by kopal ve sklepě zeď 8). Poněvadž padl výstřel ze sklepa, všichni se rozutekli ven. Poněvadž hořela střecha domu přivedli zase bratra se dvěma sousedy 9), by zapálily v oknech záclony. S největším strachem chtěl bratr prosit, by nám aspoň dovolili nějaké věci zachránit, naliskali mu esmani až se odmlčel.
Konečně se esmani seřadili na 4. skupiny a odtáhli. Zůstalo u nás asi 40 obyčejných vojáků, kteří nám dovolili hasit svůj domek, za stálého hlídání.
Okna byly vytřepané, živobytí, maso, sádlo, skrátka všechno bylo pryč, šaty 2 vycházkové, 1 páru bot vycházkových, 5m bílého plátna, 4m zefíru, dámské pracovní boty, deštník, kufr, ponožky bílé, punčochy. 2 pánské obleky vycházkové, boty vycházkové, košile, 2 spodky, gumový plášť. 4 hrnce mléka vypili, pak hrnce rozbili, smetanu, co se líbilo všechno brali. Dveře roztípli a ještě se smáli.
Krásnou mísu porcelánovou rozbili, na které jsem měla uloženo 35 vajec pro partyzány na čtvrtek 5./4. kdy si měli pro ně přijít. Dále dva litry koňaku vypili též pro partyzány, čehož je svědek zajatý partyzán 10). Drůbež, králíky vajíčka na kurníku posbírali a jěště ptali. Ještě jsme musili Juříčkovu drůbež pochytat, s největší škodolibostí je házeli do měcha. Konečně nadešel večer, celý den bez stravy a stálého střežení jsme usnout nemohli. Po celé dni nás obstoupili kulometama za stálého střídání, bez dovolení jsme ani krok do vesnice neudělali.
Ze všecké hrůzy, a přechlazení jsme onemocněli zvlášť maminka na dlouhou dobu v očekávání, co nám přinesou příští dny.
3. duben vryl mi v paměti obraz který nikdy nevymizí
 
Františka Machálková  11) .
Originál výpovědi je uložen u pana Antonína Juříčka mladšího, fotokopii najdete zde . Výpověď byla sepsána hned po válce na žádost Josefa Juříčka z Leskovce 102.
 

1)

Jan Lukášek (16.5.1988-) - Leskovec 91, zemědělský dělník, čeledín.

2)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice . 

3)

Jan Juříček ml. (5. 11.1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

4)

Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky Masařové (rozené Kotrlové) ze Střelné. Záznam o oddání v Leskovské matrice .

5)

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67  – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

6)

Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  .

7)

v domě č.p. 53 v té době bydlela vdova Rozára Machalcová ze čtyřmi syny Josefem, Janem, Aloisem, Ladislavem a jednou dcerou Františkou.

8)

viz. obrázek kudy se chtěli prokopat. 

9)

asi Jan Lukášek (16. 5. 1988 - ?) - Leskovec 91, zemědělský dělník, čeledín

a  Josef Martinec (12. 12. 1906 - ?) Leskovec 91 - k jeho domu (taktéž mlýn) s největší pravděpodobností dovedl skupinu Hanse Kocha zatčený okresní četnický velitel Rudolf Gurecký.

10)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín) pochován v řádové hrobce ve Vizovicích) Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích.

11)

Františka Holubcová rozená Machálková (2. 2. 1920 - ?) Leskovec 53 - účastnice tragédie. Bydlela spolu s maminou Rozárií a bratry Janem, Josefem, Aloisem a Ladislavem ve vedlejší usedlosti, nejbližší sousedé rodiny Juříčkových (babička paní Holubcové a matka Jana Juříčka st. byly sestry).

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018