Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Protokol s Kurtem Leischkem 1)

                      

 Opis.

Oblastní úřadovna statní bezpečnosti

Brno - Mozartova ul. 3                                                                    Brno, dne 19. června 1946

 

Odd. III.

 

Protokol    Sepsaný dnes u zdejší úřadovny s Leischkem Kurtem, kriminálním  komisařem bývalého gestapa v Brně, nar. 22.11.1905 v Gittersee, okr. Drážďany, tamtéž příslušným, synem rodičů Bernharda a Huldy, roz. Brendelové, ženatým, bez vyznání, německé národnosti, posledně bytem v Brně, Dlouhá ul. č. 10 b, t.č. v zajišťovací vazbě zdejší úřadovny.
Jmenovaný byl obeznámen s předmětem výslechu a napomenut, aby vypovídal pravdu, vypovídá:
Vzhledem k tomu, ze neovládám český jazyk prosím, aby mohl vypovídat v jazyce německém.
O působení oddělení IV 2 v Leskovci uvádím ještě jednou skutečné detaily, které jsou mi známy:
Po zatčení V-manna Františka Bednáře /B 35/ 2) v listopadu 1944 udal také tento u svého výslechu  údaje o bunkru, který si nechal vybudovat po vzájemné konzultaci s V-mannem Františkem Šmídem /B105/ 3) v jednom mlýně v postranním údolí u Leskovce a Valašské Polanky. Účelem tohoto bunkru mělo být, že oba jak Šmíd, tak i Bednář, se budou v tomto bunkru ukrývat, jakmile vejde najevo jejich nezákonná spolupráce s F-agentem “Petr” 4), s cílem vyhnout se takto vlastnímu zatčeni.  Není mi známo, jak došlo k výběru této oblasti - tohoto mlýna, jako vyhovujícího objektu. Každopádně se mohli Šmíd a Bednář prostřednictvím svých vazeb a známostmi s partyzánskými skupinami, seznámit s majitelem mlýna 5) a prodiskutovat s ním jejich zájem o vybudování bunkru. Mlynář s tímto záměrem souhlasil a dal k dispozici stavební materiály 6). Kdo stavbu provedl, to mi není známo. Bednář zhotovil přesný situační plán umístění mlýna a vystaveného bunkru, tak že nebyly absolutně žádné pochybnosti o jeho údajích. Zda se někdo v jeho nepřítomnosti v bunkru ukrýval, to nemohl Bednář tehdy udat.
Při výslechu Bednáře o jeho stycích s ilegálním národním výborem ve Vsetínském okrese byl z nezákonné spolupráce obviněn i okresní četnický velitel ze Vsetína poručíka Gureckého 7). Současně vypověděl Bednář, že byl také tento muž spojkou k partyzánům.
Když kolem vánoc 1944 probíhala ve Vsetíně první zatčení, nechal se Gurecký od lékaře zapsat na nemocenskou a zdržoval se od této doby u známých na jednom místě jižně od Stettin 8). Aby se sám takto vyhnul zatčení. Skrz dotazu u německého zemského velitelství četnictva na Moravě sídlícího v Brně bylo známo, že Gurecký byl povolán do určitého data do Brna k lékařskému vyšetření. Pokud si vzpomínám, došlo k tomu přibližně koncem ledna nebo v únoru 1944. Německé zemské velitelství četnictva na Moravě bylo na to požádáno, aby byl příchod Gureckého okamžitě hlášen na naše oddělení.  Gurecký následoval předvolání a tím mohl byt také na zemském velitelství zatčen. Poté se na oddělení dostavil zemský velitel Langhammer 9), informoval se o faktech a o celé události. Celá situace mu byla také sdělena, společně s právě provedeným zatčením.   
Gurecký se při výslechu plně přiznal a udal zejména i detaily, že je ji delší dobou ve spojení s partyzány. Prostřednictvím tohoto spojeni s partyzány, stejně jako jeho seznámení s V-mannem Bednářem, měl informace o mlýně v Leskovci. Také uvedl, že se v bunkru střídavě ukrývali partyzáni. Věděl také, že se tam zdržoval příležitostně i major Murzin 10) a jeho zástupce kapitán Stepanov 11). Tito mlýn navštěvovali pokaždé, když byli v této oblasti. Další jména partyzánu, které Gurecký v této souvislosti udal, mě nejsou známa.
Doposud bylo vedeno vyšetřování v mém referátu. Úředník byl tehdy kriminální zaměstnanec Kermer 12).  Protože se zde jednalo o čistě jasnou záležitost, která se tykala jen partyzánů, odevzdal jsem výslechové protokoly od Bednáře a Gureckého na referát IV 2a. Další zpracování bylo tímto předáno tomuto oddělení, takže jsem neměl již nic společného s ostatními opatřeními v této věci.
Také s akci, která byla provedena proti mlýnu, jak jsem je uvedeno v protokolu, neměl nic ani moje oddělení společného. Tato akce byla domluvena a schválena od vedoucího oddělení kriminálního rady Römera 13)a vedoucího kriminálního komisaře Kocha 14). Jelikož ale při této akci bylo nasazeno velmi mnoho sil, byl jsem i já přivolán a byl jsem pověřen předat informace u styčného úřadu ve Vsetíně SS Hauptsturmführer Schraderovi 15), veliteli ZbV komanda 31 v Rožnově pod Radhoštěm, jak on má postupovat s jeho komandem a obsadit ze severu místo akce. Vedení akce měl na starosti osobně kriminální rada Römer. Přesný den si již nepamatuji, mohlo to byt ale v březnu 1945 16).  
V podvečer před zásahovou akcí, jsem jel dle plánu s kriminálního asistenta Wiedermertha 17) a s jedním dalším úředníkem, na jeho jméno si už ale nemohu vzpomenout, bud to byl kriminální tajemník Schiefermüller 18) nebo kriminální asistent Klement 19), civilním vozidlem na vsetínské velitelství. Řidičem byl tehdy kriminální zaměstnanec Dorazil 20). Po mém příjezdu do Vsetína, dorazil na velitelství také SS Hauptsturmführer Schrader. Jemu jsem potom vysvětlil pomoci mapy jeho úkol o obsazení a zataraseni místa akce. Příkaz k zásahu byl již ZbV komandu 31 zaslán dálnopisem z oddělení kriminálního rady Römer z Brna. Jeho skupina dorazila pak později od Rožnova do Vsetína. Muselo to byt asi cca. 30 mužů. Kromě toho dorazilo i několik psovodu z kynologické skupiny ze Slezska. Přibližně kolem půlnoci pak vypochodovalo toto smíšené komando směrem ze Vsetína. K pochodu jsme použili hlavni silnici do Ústí a potom jsme na silniční křižovatce zabočili do leva do blízkého lesa a pochodovali až do úsvitu směrem do údolí příčně přes les. Tam také dle předpisu a plánu obsadil svými silami v okruhu 200-250m  SS Hauptsturmführer Schrader mlýn, který byl díky nakreslené skice od Bednáře lehce objeven. Nacházel jsem se u zátarasu u terénní vlny. Po krátké době také dorazilo na protějším svahu Brněnské komando a obklopilo mlýn ve stejné vzdálenosti od jihu. U tohoto komanda byl také takzvaný štáb nasazení, který byl tvořen kriminálním radou Römerem a kriminálním komisařem Kochem. SS Hauptsturmführer Schrader přešel nato ke kriminálnímu radovi Römerovi a po celou dobu se zdržoval stále jen u něj. Zatímco já jsem zůstal u zátarasu. Můj osobní úkol byl tímto ukončen. S následujícím průběhem akce jsem neměl již nic osobně společného a na další postupy jsem neměl absolutně žádný vliv. Tímto mohu tedy uvést jen ty informace o průběhu, které jsem viděl během mého pobytu.
Brněnské komando bylo mnohem silnější než Vsetínská skupina. Dle mého míněni, tam byli i členové jiných jednotek. Stejně tak i členové pohraniční policie Zlín a myslivecky oddíl Pol.-Reg.21. Krom toho byla přítomna i ruská jednotka v čele s volyňským němcem Hildebrandtem 21), která patřila k divizi IV 2.
Z mého místa pobytu jsem byl schopen sledovat následující:
Jeden civilista, pravděpodobně rus, šel do sousední farmy a vrátil se s mužem 22), který šel do mlýna. Krátce nato šli oba dva i s mlynářem k zásahové jednotce na protějším svahu. Není mi známo o čem vyjednávali. Nicméně to mohlo byt tak, že mlynář, za předpokladu, že se u něj opravdu ukrývali partyzáni, měl tyto dobrovolně vydat. Posléze šel mlynář do mlýna zpátky a vzápětí se vrátil s obyvateli domu, pravděpodobně s jeho rodinou. Vydali se společně na protější stranu okraje lesa, kde se nacházela zásahová jednotka. Krátce nato jsem pak viděl skupinu vojska, asi 5 až 6 mužů přicházející k mlýnu z protějšího svahu. Skupina byla pod vedením kriminálního komisaře Kocha.
Ještě než tato skupina vojska došla k mlýnu, uslyšel jsem jednotlivé výstřely, které pravděpodobně vycházely přímo z mlýna. Skupina vojska se ihned zaujala pozici za křovinami. Pod vedením kriminálního komisaře Kocha byla po krátké době vypálena na budovu pancéřová pěst. Skupina vojáku se pak jednotlivě propracovala nenápadně k mlýnu. Z opačného svahu šly pak také další posily k mlýnu. Přesný průběh útoku jsem pak již nemohl přesně sledovat.  U našeho svahu směrem k rohu domu došlo k další střelbě. Dle Bednářové skice se jednalo o roh domu, u kterého byl přistaven bunkr. V domě ukrývající se partyzáni, se stáhli do bunkru a odtud stříleli z bezpečného ukrytu. Tato akce trvala cele dopoledne. Také jsem viděl, jak byly do vzduchové šachty vhozeny ruční granáty s účelem vykouření bunkru.  Jak probíhal zásah z druhé strany domu, to mi není známo, jelikož jsem toto nemohl sledovat. Následně se začali pohybovat na dvoře objektu členové brněnského komanda. Také šli k mlýnu kriminální rada Römer a SS Standartenführer Dr. Marquort 23), který působil u štábu jako lékař.
Protože jsem předpokládal, že se zátaras brzy zruší, šel jsem k výslechu do údolí k SS Hauptsturmführererovi  Schraderovi. Tento mi nicméně řekl, že zátaras musí být ještě zachován, protože se  stale partyzáni nacházejí v bunkru. Během mého krátkého pobytu v blízkosti mlýna, došlo u mně k jedné velice ohrožující situaci. Když jsem chtěl jit přes nádvoří, abych se dostal opět za uzávěru, nevšiml jsem si a najednou stál přede mnou jeden z partyzánů z mlýna. Kamarádi na mě ihned volali: „Pozor“! Další slova, které na mně volali si již nepamatuji. V tom okamžiku jsem se rychle otočil a uviděl přímo přede mnou civilistu se zbraní v ruce. Hned nato jsem rychle běžel pryč, ale zakopl jsem o kámen a zůstal ležet chvíli na zemi. Ve stejném okamžiku se ozvaly výstřely a ten civilista za mnou padl zasažen na zem. Kdo střílel, to mi není známo. Také nemohu sdělit žádná jména osob, které se nacházely v této době na dvoře. Nedošlo by k mému zakopnutí a následnému pádu na zem, byl bych sám trefen kulkou. Po tomto incidentu jsem šel okamžitě k zátarasu. Uvědomil jsem si, že tato událost trvala jen něco málo vteřin, a já jsem se ve své nervozitě ani blíže neinformoval o dané situaci, protože jsem si také vyčítal mou neopatrnost. Až do konce nasazení jsem už do mlýna nešel. Z mého stanoviště jsem pak pozoroval, jak dva vozy s prádlem, potravinami a zásobami, byly naloženy a také později odvezeny. Asi kolem poledne začala hořet stodola. Oheň se po krátké chvíli rozšířil dále do domu. Také mi není známo jestli oheň byl úmyslně založen a kým 24).
Kolem časného odpoledne se zrušil zátaras a jednotlivé skupiny se začaly shromažďovat k pochodu zpět. Vzhledem k tomu, že můj úkol byl již splněn, odešel jsem před ostatními skupinami, společně s kriminálním asistentem Wiederemerthem  a ostatními úředníky, ke svému autu. Domluvil jsem si řidičem Dorazilem, aby mně v Leskovci vyzvednul, ten mě tam již očekával. Společně jsme potom jeli zpět do Brna přes Vsetín a Olomouc. Ale předtím jsme ještě v Leskovci naložili suché dřevo.
Z rozhovoru o zásahové akci, který jsem mel později v Brně s kriminálním komisařem Armbrechtem 25), který spadal pod brněnské komando, je mi známo, že také poručík Gurecký, který byl toho času ve vezení, byl vzat k akci, aby ukázal brněnskému komandu cestu k mlýnu. Já sám jsem tam Gureckého neviděl.
Mimi toho jednoho partyzána, který byl zastřelen během mého krátkého pobytu u mlýna, údajně padl i ještě druhy v boji v budově, zatímco se třetí střelil do spánku a jako poslední byl i objeven. Jak se cely boj v budově odehrával, to mi není známo, jelikož jsem nebyl přítomen. Také nevím jestli se později zjistila jména padlých partyzánů.
Ještě před mým opuštěním místa činu, byl jeden civilista 26) s poraněním na rameni odvážen autem. Požádal jsem jednoho z úředníků o informaci, proč a jak ke zranění toho Čecha došlo. Jak se dnes ještě pamatuji, došlo k této věci tak, že někteří místní obyvatelé byli přinuceni se dobývat do vnitra bunkru. Při tomto zásahu jeden z partyzánů z bunkru vystřelil a tohoto českého občana tímto zranil. SS Standartenführer Dr. Marquort údajně okamžitě dotyčnému poskytl první pomoc.
Kriminální komisař Armbrecht mi při rozhovoru o akci oznámil, že členové rodiny mlynaře byli kvůli ukrývaní partyzánů na miste zastřeleni. Já to v dobré víře ale nemohl uvést, jak vlastně k této střelbě došlo a kdo k této střelbě dal příkaz. Také jsem se to ani později nedozvěděl. Jsem si plně vědom toho, jak je důležité cele objasnění tohoto zásahu v Leskovci. Již také pro propuštění všech ostatních členu a osob, které nemají se střelbou nic společného. Bohužel nemohu dat tady další podrobnosti, protože bych zkomplikoval mými nepřesnými údaji celou situaci šetření případu. Již při jmenovaní účastníků akce, mohu udat jen nedostačující prohlášení, protože jsem neměl nic společného se sestavením komanda a také se všemi opatřeními na místě akce. Dnes mohu zmínit tyto následující účastníky této akce:
Kriminální rada Römer
Kriminální komisař Koch
Kriminální komisař Armbrecht
SS Standartenführer Dr. Marquort
SS Hauptsturmführer Schrader
Kriminální tajemník Nowok 27)
Kriminální tajemník Schrott 28)
Kriminální tajemník    Mayerhofer,  Vinzenz 29)
Kriminální pracovník Wittmann 30)
Další jména z velkého počtu policejních sil, kteří se akce zúčastnili mě již nejsou známa. Dle mého uvážení byly tam ale veškeří členové referátu IV 2a, které k tomuto času byly posíleny skrz bývalé Katovické úředníky, včetně ruského komanda. Prostřednictvím výslechu, v první řade všech zadržených příslušníků referátu IV 2a a v druhé řade všech zbylých příslušníků gestapa, musí byt nalezeni další účastníci této akce.
Při akci se objevil ztráty také na naší straně, policejní úředník jednoho Jagdkommandos Pol. Regt. 21, další byl kriminální tajemník Novok 31), který byl zraněn kulkou na horní části paže. Jak k tomuto zranění u Novoka 31) došlo, to mi také není známo.
Vice již nemohu k této akci udat.

CM. JUROSZ Josef, krim. as. V.r. Kurt Jeischke, v.r.

 

Originál výpovědi je uložen v Moravském Zemském muzeu v Brně, fotokopii najdete zde .

 

1)

kriminální komisař Kurt Leischke (22. 11. 1905 Guthersee - popraven 9. 4. 1947 Brno) Dlouhá 10b Brno - od léta 1941 vedoucí referátu II BM/L (1941-1945) a poté IV – 1b (české pravicové hnutí odporu) v Brně.

2)

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen) Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – důstojník čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. František Bednář byl oddán s Evou Bednářovou, se kterou měl pět dětí. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech .  Vice o této osobě zde .

3)

agent B105 František Šmíd, krycí jméno Velký Franta, Ing. František Novák (5. 10. 1913 Rosenberg, dnes Brno-Chrlice – 7. 2. 1945 zastřelen ve Valašském Meziříčí) Brno 105. Zaměstnanec brněnské Zbrojovky, člen KSČ. Po Mnichovu začal působit v odboji a to v ilegálním mládežnickém sdružení mladých komunistů a byl napojen i na Obranu národa. Po udání Anny Žáčkové byl 31.října 1939 zatčen gestapem a po podpisu spolupráce fingovaně propuštěn. Nepodařilo se mu ovšem získat důvěru odbojářů, a tak byl znovu zatčen a převezen na dvanáct let do káznice ve Waldheimu v Německu. V lednu 1943 znovu propuštěn (na žádost Otty Koslowského) a stal se z něj jeden z největších agentů gestapa. Zlikvidován v únoru roku 1945 Malíkovou skupinou ve Valašském Meziříčí. Vice o této osobě zde  .

4)

Antonín Bartoš (12. 9. 1910 v Lanžhotě - 13. 12. 1998 New York) velitel paravýsadku CLAY vysazeného na Moravě (u obce Hostišová) dne 13. dubna 1944 (další členové Jiří Štokman a Čestmír Šikola).

5)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice . 

6)

Stavební materiál měl na stavbu bunkru prý dodat Josef Sousedík a František Bednář.

7)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945, někdy uváděno 1.5.1945 KT Mauthausen) - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin zemřel pravděpodobně v plynové komoře KT Mauthausen. Bližší informace zde .

8)

Překlep v protokolu. Jedná se o Vsetín. Rudolf Gurecký se přesně ukrýval  u pana Jana Cedidly v Senince 50.

9)

německý zemský velitel četnictva na Moravě plk. Wilhelm Langhammer (18. 3. 1942 – 9. 5. 1945).

10)

velitel Dajan Bajanovič Murzin Němci nazývaný Černý generál (12. 12. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 1. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa) - druhý velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, čestný občan 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

11)

Ivan Petrovič Stěpanov (v ruském vojenském archivu uveden jako Ivan Stěpanov, zdroj TsAMO, fond 58, i.č. 927429 ) (asi 7. 2. 1920 - 10. 4.  1945 Čerňava) - komisař a zástupce velitele 1. partyzánské brigády Jana Žižky, velitel oddílu - mezi partyzány i pomocníky byl jeden z nejoblíbenějších. Podle některých se měl koncem března 1945 spolu s velitelem brigády Dajanem Bajanovičem Murzinem přesunout z Foukalovi vily do Leskovce k Juříčkům, ale tato informace se nám nepodařila potvrdit. Dokumenty z moskevského archivu zde .

12)

kriminální zaměstnanec Franz Kerner (27. 8. 1903 - ?) - přidělen gestapo Brno II BM/So (1940-1945), původem Čech vlastním jménem František Kopřiva, druhý možný vrah Josefa Sousedíka.

13)

kriminální rada Hugo Römer (21. 9. 1897 Černě, okr. Dortmund - ?), U botanické zahrady 36, Brno – přidělen gestapo Brno referát III L (1942–1945). Do Brna přeložen dne 11. dubna1942 z Dortmundu místo Wilhelma Herzbergera (odsouzen na 12 let káznice za braní úplatků a pašování zboží ze Slovenska).

14)

kriminální komisař Jan Koch (27. 2. 1914 Stuttgart - ?), Pisárky 10, Brno – přidělen na gestapo v Brně (1944–1945). Údajně měl zapálit stodolu i s autem pana Maliny z Leskovce č.p. 106 (zeť pana Václava Františka Schmiedkeho obchodníka ze dřevem a jeho manželky Františky Štefkové, bývalé učitelky ručních prací v Leskovci. Bratr pana Schmiedkeho byl jeden z nejvyšších představitelů slovenského národního povstání Karol Šmidke <Schmiedke>). Údajně měl být po válce vězněn v Sovětském svazu.

15)

SS Hauptsturmführer kriminální komisař Hans Schrader (8. 10. 1919 - ?) – velitel ZbV Kommando 31 v Rožnově pod Radhoštěm, 4. 5. 1945 zadržen Rudou armádou u Havlíčkova Brodu.

16)

Akce započala v noci z 2.4.1945 na 3.4.1945

17)

kriminální asistent Karel Wiedermerth (5. 1. 1908 Brno - popraven 31. 3. 1947 Ostrava) - přidělen gestapo Moravská Ostrava (1940-1944), Brno (1945).

18)

kriminální tajemník Karel Schiefermüller (26. 10. 1907 Sankt Ulrich, Rakousko - popraven 24. 4. 1947 Nový Jičín) Falkensteinerova 38, Brno - v roce 1939 přidělen do Malacek později gestapo Vsetín, Moravská Ostrava (1942-1943), Brno (1943-1945). Jeden z možných vrahů Josefa Sousedíka. Dle poválečných svědectví měl v kanceláři úřadovny vsetínského Gestapa podrobit Sousedíka nelidskému výslechu, při němž jej Sousedík po jednom z fyzických útoků kopnul tak, až Schiefermüller spadl na zem. Tuto verzi po válce potvrdil také německý ředitel Zbrojovky ve Vsetíně Gritzbeck.

19)

kriminální tajemník Alois Klement (?) - přidělen gestapo Brno (1939-1945) - bližší informace zatím nezjištěny.

20)

pomocný zaměstnanec Antonín Dorazil (10. 3. 1896 Brno - popraven 12. 10.  1946 Brno) - řidič gestapa Brno referát I G 2.

21)

smluvní pomocný zaměstnanec a překladatel Herman Hildebrand (13. 1. 1914 Kronsfelder-Soporoti - ?) Cejl 6, Brno - přidělen gestapo Brno, bližší informace zatím nezjištěny.

22)

pravděpodobně Jan Lukášek (16. 5. 1988 - ?) - Leskovec 91, zemědělský dělník, čeledín.

23)

standartenführer MUDr Walter Marquort (23. 4. 1905 Dortmund - popraven 11. 12. 1946 Brno) - vedoucí lékař interního oddělení Zemské nemocnice v Brně, od dubna 1940 navázal s Gestapem úzké styky, když se stal jeho smluvním lékařem. Na jaře roku 1944 byl povýšen na vedoucího lékaře ošetřovny na Kounicových kolejích. Spadal pod referát II A.

24)

Podle poválečných výpovědí zapálil stodolu kriminální komisař Jan Koch.

25)

asi kriminální komisař Ruppert Albrecht (28. 7. 1912 Mariazell - ) Pražská 9, Brno - bližší informace zatím nezjištěny.

26)

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?) Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození z Liptálské matriky zde . Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde .

27)

kriminální tajemník Jan Nowok (23. 1. 1903 Janów Polsko - popraven 12. 11. 1946 Uherské Hradiště) Leoše Janáčka 17b, Brno-Královo Pole - přidělen gestapo Opava (1939), Moravská Ostrava (1940-1941), Brno (1942-1943), Zlín (1944-1945), raněn při akci.

28)

vrchní kriminální asistent Gerhard Schrott (24. 3. 1907 Šternberk - ?) Silniční 39a, Brno - přidělen gestapo Moravská Ostrava (1942-1943), Brno (1943-1945) působil proti partyzánům v oblasti severní Moravy i na Českomoravské vrchovině a také se zúčastnil akce proti desantu Komenský. Kromě toho řídil stálou agenturní síť v regionu. Byl to výborný sportovec a vynikající střelec z ručních zbraní. Během zásahů proti odbojářům býval vždy vyzbrojen dvěma pistolemi ráže 9 mm (možný náboj z jeho pistole nalezen nedaleko Juříčkova mlýna). Jeho poválečný osud není znám.

29)

kriminální tajemník Vincenc Mayerhofer (26. 2. 1897 Vídeň - ?) Stojanova 8, Brno - přidělen gestapo Brno referát III C (1939-1945), v roce 1946 měl být již po smrti, bližší informace zatím nezjištěny.

30)

kriminální zaměstnanec Alfred Wittmann (14. 3. 1906 Brno - popraven 3. 4. 1947 Brno) Na rybníčku 4, Brno - přidělen gestapo Hodonín, Brno referát I SD (1939-1945).

31)

správně Nowok.

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018