Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Seznámení s Frant. Bednářem řídícím učitelem v Karpentné

 V roku 1936 se dostal na meliorační práce jako kladač trubek v obci Karpentná u Třince. V české škole v té době byla vybita okna. Řídící Bednář 1) se domníval, že to udělali Poláci. V roce 1937 jsem přijal byt u Zuzany Valczyskové 2) školnice polské školy. Měla 2 děti. Její muž odjel do Ameriky a po čase ji přestal posílat peníze takže se musela starat sama. Děti chodily do polské školy. Ve volných chvílích se švagrovou zahazovaly drenážní rýhy. Dělnící, kteří jsme byli z Moravy. Já Jan Juřička 3) , Frant. Jurek 4) z Tiché a Václav Dobrovolný 5) od Val. Meziříčí by sme pomohli střežit českou školu. Bednář mě žádal abych přemluvil Valczyskovou aby děti dala do české školy což učinila. V roce 1938 jsem narukoval v květnu a pak v mobilizaci v září. Polsko zabralo Těšínsko a vypověděli lidi kteří se hlásili k české národnosti.  Byl vypovězen říd. Bednář s rodinou který odstěhoval rodinu do Chrlic u Brna. Jan Novák 6) školník české školy s rodinou, Karel Valczysko 7) s rodinou, Jan Klus 8) s rod. Václav Dobrovolný s rodinou kteří odešli do Frýdku nebo Místku. Valczyskovou zbavili školnictví která přijela před 15 březnem 1939 ku svému švagrovi Karlem Valczyskem a u něho bydlila a našla si zaměstnání u stavby domů. Nebyla do 15 března polic. přihlášená pak s tím měla potíže. Bednář navštěvovával Jana Nováka Karla Valczysko Jana Klusa. Též jsem se s ním někdy u Valczysků sešel. Důvěrně nám sdělil že organizuje přechody našich občanů do zahraničí kteří jdou bojovat proti Hitlerovi, dále že organizuje odboj proti Němcům. V roce 1941 se Valczysková přistěhovala i se synem ku mně do Hrabové bydlili sme u Gustava Vlčka č. 69 9). Její dcera sloužila někde u Těšína občas jsme se sešli na hraniční čáře ve Vojkovicích. Občas sme navštivili Karla Valczysku nebo rod. Novákovu kde sme se sešli s Bednářem. Říkával nám že Němci nemohou válku vyhrát. Pak se stal Bednář nezvěstným. Až v létě 1943 nás navštívil v Hrabové. Zdělil  že byl zavřený  chytli ho jak šel někde na schůzku a nemocný že měl kaverny na plicích.  Říkal že se z toho dostal a že pracuje proti Němcům. Ptal se mě jestli bych chtěl pracovat že by mi dal propagační materiál který měl informovat českou veřejnost. Byly to vypsané pravdivé zprávy z fronty. Měl sem to dát přečíst a hned vzít. Měli to rozšiřovat opatrně mezi spoluzaměstnanci. Bednář chodil nepravidelně někdy za 14 dní i za měsíc i později. Při jedné Bednářově návštěvě k nám přišel Antonín Foltýn 10) který bydlel vedle v bytě a pracoval ve  Vítk. železárnách. Bednář mi přinesl nové front. zprávy a nějaký materiál a ptal se mě kdo to je a jaký je a já odpověděl že ho moc neznám ale že se zdá dobrý. Domluvil se s ním že bude Foltýn spolupracovat a později až uzraje doba i bojovat. Pak se mě ptal Foltýn co je Bednář říkal sem že je dobrý Čech a dobrý pracovník za Českou věc jak ho znám z Těšínska. V květnu 1944 přivedl Bednář někoho představil ho jako Ing. Nováka 11). Dověděli jsme se že Bednář je organisator celé Moravy a obou Slezsk a Novák že bude provádět sabotážní akce. Novák říkal že je z Ruska vyslaný že má 6 roční kom. školu v Rusku. Pak šli do Vratimova ku vlaku. Oni napřed my za nimi a tam se ujednalo aby sme si nepletli jména že Ing. Novákovi budem říkat velký Franta a Bednářovi malý Franta. Později sme se sešli několikrát a na jedné schůzce řekl v. Franta že má být přepadena věznice krajského soudu v Mor. Ostravě. Chtěl zachránit lidi na kterých mu záleží.  Žádal lidi, aby mu kryli záda že hrubou práci si udělá sám. Co tím myslel hrubá práce nevím. Přitom se Foltýn nabídl že mu na tuto akci sežene lidi kteří chtějí pracovat ilegálně a které finančně podporuje. Velký Franta projevil zájem a tázal se co jsou to za lidi. Foltýn že spolehlivi.  Ptal se jaké mají zásluhy. Foltýn říkal že vykradli obchod se zbraněmi takže mají čím bránit kdyby k něčemu došlo. Vel. Franta ihned počal s Foltýnem vyjednávat o spojení s těmi lidmi a poznamenal že něco se musí dělat poněvadž na podzim bude konec války a potom se bude Stalin ptát kdo co dělal. Na to sám sobě odpověděl. Celý čas sme seděli v bunkru a nedělali nic, jako by to byly slova Stalinovy. Říkal Foltýnovi aby s nimi navázal spojení což Foltýn slíbil v. Franta říkal aby si s nimi udělal napřed schůzku Foltýn říkal že to půjde těžko ale že se pokusí. Pak sme se rozešli a jeli domů. Později mi Foltýn navštívil a říkal mi o průběhu I.II. schůze kdy se sešel se svými kolegy že mu nechtěli věřit. Byla to Břenkova skupina 12). Vel. Franta jim doporučil jako dobrého pracovníka. Jednou pozdě v noci někdo zaklepal na okno a volal. Byl to vel. Franta a Foltýn. Vel Franta chtěl  na chvíli přespat což jsem musel dovolit. Bylo to v úterý 23.6.1944. Též u nás spala Jiřina Muchová 13) z Leskovce která přijela na návštěvu za Alicí Vlčkovou 14) kde sem ji měl schovanou před udavačem Koždoněm 15) u mojí matky 16)kde se též zachránila když Němci Koždoňa zavřeli pro delikty. Jiřina která přijela za Alicí Vlčkovou 9 června v pátek Alice nebyla doma. Jiřina nás žádala o přespání že v sobotu pojede do Rožnova. V sobotu ráno přišel Foltýn a jak odešla ven prohlédl jí kufřík prádlo a měla ho ve špatném stavu z čeho sme usoudili že je delší dobu na cestách. K poledni odešla že jede do Rožnova. Foltýn za ní jel na nádraží do Vratimova a tam se mu přiznala  že se skrývá že zpronevěřila peníze u autobusu kde byla průvodčí. Foltýn jí říkal že jak v Rožnově  nepořídí  že má přijet zpátky že ji někde schová. V pondělí přijela zpátky. Foltýn nám říkal  aby sme ji nechali u sebe  než něco  pro ni najde. My s Valczyskovou sme protestovali ale nedalo se nic dělat. V úterý 13.6. V. Franta  věděl  od Foltýna že u nás Jiřina je tak se na ni přišel podívat. Ptal se mne jestli  je dobrou češkou. Já jsem mu říkal že jí tak dobře neznám nemohu za ni ručit ale její rodina  že je slušná. Vel. Franta říkal jak se nehodí pro ilegální práci  že bude vařit a prát že uvidí co se dá dělat  že ji vyskouší. Foltýn říkal že než jí vel. Franta převezme že jí  umístí v Bělé u známých. Ve čtvrtek 15.6.1944 odešla do Bělé. Na schůzce v restauraci u Dudy. Bednář Foltýnovi domlouvával že nemá  ženské získávat a zasvěcovat do ilegal. činnosti že to vždycky špatně dopadne. Když sme osaměli Bednář mi říkal že se dostaví Jiřina z Bělé *** si sedl zády aby mě nepoznala abych s ní nic nemluvil a s ní se nikdy nestýkal že ona se pro ilegální práci nehodí. Viděl jsem jak vel. Franta oblékl kabát a odešel kde t nemohu udati nic neřekl. Po nějaké době se vrátil a řekl že celá věc je v pořádku. O tom co mělo být v pořádku nevím neboť jsem neslyšel že by o něčem mluvil neb dělal. Bylo to asi   19. června Jiř. Muchovou jsem již neviděl. Pozdější schůzky o jichž průběhu nevím. Asi koncem června 1944 odešel Foltýn s domu jak mi sdělil do bunkru v Zábřehu. Sešel jsem se s ním na křižovatce v Zábřehu říkal mi že se mu to zdá nějaké podezřelé  že v domku  na půdě je hodně komunistické literatury a staré kom. časopisy. Že jej pozoruje nějaký člověk vedle z domu, že tam má strach být. Pracoval jsem v Hrušově u fy Navrátil na kanalizaci. Foltyn mě žádal, jestli by nemohl se mnou pracovat. Vedoucímu Kunovskému sme řekli, že Foltýn má 14 dní dovolenou. Vedoucí souhlasil. Spával tam a já mu z Hrabové nosil jídlo. Z pátku na sobotu byla přestřelka někde u Vratimova. Co se odehrálo nevím. Několik dní na to jsem se dověděl od sousedky R Vymazalové, že se pod. případ udál v Bělé. Později jsem se dověděl, že tam měli být zastřelení partyzáni. Několik dní později měli jsme schůzku *** u Járiny Hlubiny 17). Vel. Franta, mal. Franta za chvíli po mém příchodu přišel i Foltýn. Velký Franta řekl Foltýnovi, že s ním musí jít na gestapo, že má rozkaz jej zavřít. Nemá se báti, že ho z toho hned dostane. Bednář přitom řekl: Ty se neboj neboť Vel.Franta to musí dělat poněvadž pracuje na obě strany tak klame gestapo. On Tě z toho musí dostat. Šli na gestapo, co tam bylo nevím. Já s Bednářem jsme šli k Dudovi a za chvíli jsem šel domů. Na druhý den v práci mi Foltýn řekl jakým způsobem ho Vel.Franta po cestě informoval jak má mluvit na gestapě že má řeknout že pracuje pro Nováka. Řekl mi taky že musel přijati spolupráci s gestapem ale že pro ně nic neudělá. Později při schůzce nám Bednář říkal aby sme před Vel.Frantou nic nemluvili, raději jemu řekli, že Vel. Franta má ruky od krve až po lokty ale že ho má v hrsti že vyhodil vlak s německými dětmi. Na Bednářovo pozvání dopisem jsme se občas sešli u Mička 18) ve Frýdku. Bednář mě žádal abych získával lidi do podz. hnutí co možná vojáky. Abych si počínal opatrně abych nebyl v podezření neb zatčen. Též nám dával různý propagační materiál, který měl informovat českou veřejnost co se má dělati v případu když bude německo v koncích a jakým způsobem aby k tomu konci došlo. Byla to výzva pro obce, četnictvo, rolnictvo a dělnictvo aby podporovali partyzány. Bednář aby nás přesvědčil o jeho ilegální činnosti a spojení se zahraničím řekl nám že bude vysílána v určitou dobu jeho značka (H.K. 17 jednejte) 19). V té době jsme se poznali s Oldřichem Kaňokem 20) z Frýdku, byl členem ilegální organizace. Bednář nám říkal že Oldřich byl zavřený a že byl donucen podepsati spolupráci s gestapem. K Bednářovi chodil vyřizovat písemnosti. Na schůzce na konci září mě Bednář žádal, abych sehnal vhodná místa pro 3 bunkry a prostor pro leteckou výsadku. Volného místa aspoň 1 m2 km. Podmínky: kde je elektřina nebo dola zavést a kde tak prochodí i cizí lidé. U mojich bratrů v Hrachovci nebyly podmínky. Zajel jsem do Leskovce k matce. Byla mi doporučena dolina kde byl Juřičkův mlýn a cesta na Hovězské paseky. Navštívil jsem Juřičkovy 21), hospodyň byla nedaleko v řepě a říkal jsem že sháním místo pro bunkr. Ona říkala že nemá námitek že mám počkat až přijede manžel. Manžel neměl námitek, říkal že mají velký sklep, kdyby se přezdil as chléva proboural vchod, že byl by sklep ještě dost veliký. V případě kdyby neteklo dost vody, že elektřina by se vyráběla  ručním točením vod. kolem, ale že nemá staveb.materiál. Pak sme k nim přijeli večír s Bednářem, všechno si prohlídl a nechal vysvětlit. Stavební materiál mi říkal, abych sehnal, já tam neměl známosti, tak sem odmít, tak říkal že on jej sežene. Po prohlídce říkal rodině, že organizovával lidem, kteří utíkali do zahraničí přechody a pracoval proti Němcům až byl zrazen. Byl zavřen , aby se zachránil, že musel přijat spolupráci pro Němce 22). Ale, že pro ně nechce pracovat , že válka nebude dlouho trvat, aby mu Němci nezničili rodinu je třeba vybudovat bunkr. Oni říkali, že též jsou ilegálně zapojeni. Do bunkru měl přijít Bednář s rodinou,  továr. Sousedík 23) s manželkou a ilegální pracovnicí. Já, Juřička Jan, Oldřich Kaňota a Antonín Foltýn. Na návštěvu večer přišel k rodině Josef Juříček 24), který bydlel nedaleko. Bednář byl představen, že je Josef z Hovězí, který má hospodyně sestřenku a bydlí v Hrabové.Že sháníme proviant. Též s rodinou vyjednal , že továr. Sousedík  k nim bude dodávat různé zásoby a věci. S továr. Sousedíkem nás Bednář seznámil  v Zábřehu  při restauraci u Santála, aby při náhodném sejití a  Juř. Při zásobování sme se poznali. Já jsem tam vozil cukr , drát na elektrické vedení, koření pepř, papriku, žárovky, papír na tisknutí letáků , šatstvo, svoje prádlo,boty a různé věci. Cukr jsem vozil z cukrovaru z Holic u Olomouce. Pracoval  tam na kampani Antonín Ševčík z Leskovce, který mi ho pomáhal shánět. Jednou mi cukr z Holic pomáhal vézt Jan Juříček (prošedů) 25). Též z Hrabové do Leskovce balíky s papírem nebo šatstvem. Stavební materiál byl dovezen autem za propustek Leskovec zastávka na louku prod. Valenty. Odtud  si ho hospodář odvezl svými koňmi. Též přezdil sklep, omítnul a zamaskoval stěnu. Tunel jsme měli prokopat se synem, čekali sme až bude větší voda, aby hlínu odnesla. Nepršelo, tak se hlína odvezla pod stodolu s přikryla různým smetím. Financování Na cukr mi dával šatstvo, boty a peníze Bednář. Zdá se mi, že stavební materiál dodával továr. Sousedík. Bednář říkal, že co seženem a dodáme  za svoje, že to dostaneme proplacené. Rodina přechovávala ruského důstojníka Kosťu Kalabalina 26), který k nám přišel těžce nemocen. Jak mu bylo lepší, tak jej přemístili nedaleko k Josefu Juříčkovi, tam se mu nosilo jídlo. Asi v listopadu přišel k rodině Juříčkové ruský důstojní k Konstantin Kalalin z Kijeva těžce nemocný. Po zjištění, že si mohou oboustranně  důvěřovat , rodina jej přijala a ukryla. Lidé z vesnice měli u rodiny schovány cennější věci, jako nové ložní prádlo atd..Mrlina 27) co měl Šmidtaeho dceru měl ve stodole os. auto.Když se Kosťa trochu zotavil přemístili jej k Josefu Juříčkovi, který bydlel nedaleko od nich a tam se mu nosilo jídlo.Též mu řekli , že mají z I. Světové války pušku i něco nábojů a bubínkový revolver. U Josefa Juříčka jsem ho navštěvoval a vozil jsem mu léky, cikarety a co potřeboval. Též jsem mě sehnal hektograf na tisknutí letáků. Netroufal  jsem si , takové známosti  jsem neměl, tak ho sehnal Bednář sám.Poslal mě na silnici k té lávce do Bartovic v přesně určenou dobu tam čekat až pojede spojka na kole s balíkem, potichu řeknout  heslo spojka, rovněž převzat balík, dál nic nemluvit ani otálet  odejít a spojka rovněž. Dovést  na nádraží do Vratimova . Na balík napsat adresu Jan Juříček  rolník v Leskovci u Vsetína a na nákladní  list-obsah motyky. Úředník mi říkal jestli nechci , aby byl balík kontrolován, dal mi druhý nákladní list a že mám napsat – cibule, zelenina. A tak balík v pořádku došel , který si Juříček na Vsetíně vyzvednul. Na sabotáže měl sem s organizovat lidi co možná vojáky, kteří by byli ochotni bojovat proti Němcům.O těch lidech, které s organizuji se nesměl před nikým mluvit. Kdo to je neměl vědět ani Bednář. , až přijde pravý čas.  Byli to Václav Matula 28) z Proslovic ? voják, Jaroslav Bláha 29), Juříček Jan z Leskovce 30) voják, Juřička Karel 31) z Leskovce  voják , Šťastný Karel 32) z Leskovce  nevoják. A 3 chlapce, 2 byli utečení z práce v rajchu a s jednámím jsem pracoval na stavbě v Hrušově o nichž  Bednář věděl. Věděli o nějakém německém funkcionáři, že má v bytě zlato a žádali nějakou zbraň, že by to vybrali a dali Bednáři na regál. organizaci. Jak mě Bednář vyzval na schůzku u Šentála s továrníkem Sousedíkem, měl jsem uloženo pozvat jich do Zábřehu k poště. Tam jim Bednář rozmluvil, že je to velmi nebezpečné, aby se do takových věcí nepouštěli. Odchod do bunkru byl určen pro všechny  15.12.1944. Po 15. prosinci přijel za mnou do Hrabové Oldřich Kaňok, který měl na Vsetíně svého strýce, jmenoval se Vaněk 33), se špatnou zprávou, že František Bednář je zatčen, továrník Sousedík mrtev a celá organizace je zrazena. Měl dojem, že je to práce Velkého Franty. Zároveň přivez a ještě později vozil ku mně do Hrabové balíky papíru na letáky a já jsem to vozil urychleně k Juříčkům i veškeré moje šatstvo, obuv, prádlo a různé. Foltýn byl nasazen na práci někde za Frýdlantem. Před novým rokem nás Oldřich pozval , mne a Foltýna k nim ku svoji mamince do Frýdku. Tam jsme se radili, co máme dělat. Oldřich říkal, že teď zatýkají velké ryby a pak dojde na nás.  Ujednali jsme, že Oldřich vezme všechny Bednářovi věci psací stroj, blány, mapy a plány letec 34). Výsadky.Foltýn někdy v létě sehnal od Cirila Sobka z Hrabové 2 čsl.armádní pistole, které měl Sobek zakopané v zemi. Vyčistil je ,vymazal olejem a u mne byly schované, které sme též vzali do bunkru.. Zabalili do kufrů a balíků a na 2x odnesli do Vratimova na nádraží a odpoledne sedli na vlak.

4. ledna. S Foltýnem bylo ujednáno, že přijede 5. Ledna a má vyzvednout v Leskovci zastávka  , že tam na něho buď já nebo Oldřich budeme čekat.. Když my jsme jeli, nebyla vlaková kontrola, tak jsme šťastně přijeli. Foltýn 5. Ledna večír přijel a já sem ho odvedl k Juříčkovi. Juříčkova rodina nás žádala, abychom vzali Jos. Juříčka, Kosťu , aby byl s námi. Pak jsme dokopali díru pro komín, který vyústil do kachlových kamen v přední světnici. Poněvadž se tam muselo topit neb tam bylo hodně vlhko. 10. ledna přišel k Juřičkům starší pán, hospodyně nám řekla, že je to Rudolf Gurecký 35), čet. Velitel vsetínského  okresu. Že pracoval ilegálně v Sousedíkově ilegální skupině, že se musí skrývat, že jej hledá gestapo. Hospodář Juřiček zhotovil pryčny pro 4 lidi a dlouhý stůl. Vzhledem tomu, že rodiny po zatčení Bednáře a továr. Sousedíka se do bunkru nenastěhovali, tento sloužil prostřednictvím Jos.Řezníčka 36) a Jarda Pala 37) k úkrytu partyz. Štábu maj. Murzina 38). Josef Řezníček zjistil, že bude konána velká razie proti partyzánům, proto přestěhoval zraněného maj. Murzina s celým jeho štábem. V noci 18.2. 1945 v 1. Hodinu v noci Josef Řezníček přivedl raněného maj. Murzina jeho zástupce poručík Vasil Nastěnko 39),Vasil Lavrišek 40), II.zástupce, poručík Michal 41), ošetřovatelka Naďa 42), parašutistka a ostatní. Celkem 11 lidí.

 
Napsal: Jan Juřička
Stará Ves n/ Ondř. čp.8
okr. Frýdek-Místek
 
 
Originál dopisu je uložen u paní Blanky Andělové ze Vsetína, fotokopii najdete zde .

 

1)

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen) Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – důstojník čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. František Bednář byl oddán s Evou Bednářovou, se kterou měl pět dětí. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech .  Vice o této osobě zde .

2)

Zuzan Valczysková (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

3)

partyzán Jan Juřička (3. 7. 1899 Leskovec - 6. 1. 1982 Stará Ves nad Ondřejníkem), syn Josefa Juřičky a Anny Juřičkové rozené Juřicové. Osobně domlouval založení bunkru, pocházel s Leskovce viz matrika narození .

4)

František Jurek (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

5)

Václav Dobrovolný (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

6)

Jan Novák (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

7)

Karel Valczysko (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

8)

Jan Klus (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

9)

Gustav Vlček (?)  Ostrava Hrabová 69 - hospodský a otec Alice Vlčkové, která se ukrývala v Leskovci u Anny Juřičkové (pozor s krátkým i) z horní části obce, vedle Řezníčkova mlýna (tento dům už nestojí a na jeho místě stojí dům č. 89). Anna Juřičková je matkou Jana Juřičky, zakladatele bunkru v Juříčkově usedlosti.  Alice Vlčková pobývala nějaký čas i u rodiny Vlhové.

10)

Antonín Foltýn (12. 2. 1916 - ?) Ostrava Hrabová 69 - odbojář, dělník s Vítkovických železáren, předán Františkem Bednářem gestapu a na jeho radu podepsal spolupráci (dle gestapáka Cordese a Wagnera nepodal žádné zprávy). Ještě před zatčením prozradil nevědomky úkryt Karla Břenka u Arnošta Myslikovjana (více o Břenkově organizaci v knize Radomíra Sedi "Pět proti Gestapu"). Koncem roku 1944 poslán na kopání zákopů okolo Ostravy odkud uprchl. Od 4.1.1945 vstupuje do oddílu JŽ Prlov, od 15.3.1945 český zástupce velitele 2 sabotážního oddílu Kosti Kalabalina. 22.2.1945 se měl zúčastnit neoprávněné popravy Martina Hrtáně, která byla provedena  před obchodem v Ústí. Po válce měl krátkou dobu dělat správce Vizovických palíren. Po vypátrání jeho údajné udavačské minulosti z Ostravska byl zatknut a uvězněn v Ostravské věznici. Dle § 90 trestního řádu bylo proti němu zastaveno trestní řízení pro nedostatek důkazů. Zajímavostí je, že bydlel během války na stejné adrese jako Jan Juřička (zakladatel bunkru) u Gustava Vlčka, který kvůli židovskému původu své manželky schovával svoji dceru Alici u Anny Juříčkové v Leskovci.  Z odbojové činnosti se dobře znal i s Jiřinou Muchovou z Leskovce, která byla po válce odsouzena v Ostravě k 6 letům žaláře za spolupráci s gestapem. Ručně psanou výpověď o Antonínu Foltýnovi od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde  .

11)

agent B105 František Šmíd, krycí jméno Velký Franta, Ing. František Novák (5. 10. 1913 Rosenberg, dnes Brno-Chrlice – 7. 2. 1945 zastřelen ve Valašském Meziříčí) Brno 105. Zaměstnanec brněnské Zbrojovky, člen KSČ. Po Mnichovu začal působit v odboji a to v ilegálním mládežnickém sdružení mladých komunistů a byl napojen i na Obranu národa. Po udání Anny Žáčkové byl 31.října 1939 zatčen gestapem a po podpisu spolupráce fingovaně propuštěn. Nepodařilo se mu ovšem získat důvěru odbojářů, a tak byl znovu zatčen a převezen na dvanáct let do káznice ve Waldheimu v Německu. V lednu 1943 znovu propuštěn (na žádost Otty Koslowského) a stal se z něj jeden z největších agentů gestapa. Zlikvidován v únoru roku 1945 Malíkovou skupinou ve Valašském Meziříčí. Vice o této osobě zde  .

12)

odbojové skupiny Karla Břenka. V květnu1943 přepadly budovu německého úřadu práce, kde zapálili archiv a kartotéku, díky čemuž se zastavilo na několi měsíců posílání lidí z ostravska na nucené práce. Skupina byla prozrazena Horymírem Reclíkem (bývalý člen skupiny, který zradil), Václavem Stefanem  a Jiřinou Muchovou z Leskovce více zde O osudech Břenkovi organizace se lze dočíst v knize "Pět proti gestapu" od Radomíra Šeďy.

13)

Jiřina Muchová (18. 9. 1919 Leskovec  - ?) udaná agentem B105 Františkem Šmídem, v době Leskovecké tragédie zavřená v Kounicových kolejích.  Podílela se na odhalení Břenkovi organizace a měla udat partyzány z Malenovic u Zlína. Jejím řídícím orgánem byl gestapák Steindorf. Po válce dostala 6 let těžkého žaláře a v roce 1949 propuštěna na amnestii. Provdala se za Aloise Muchu z Leskovce a bydlela do roku 1954 u paní Anny Juříčkové v Leskovci č.p. 88. Ručně psanou výpověď o Jiřině Muchové od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde  .

14)

Alice Tomoszková rozená Vlčková (?) - ukrývala se během války u Anny Juříčkové v Leskovci č.p. 1.

15)

agent Koždoň (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

16)

Anna Juřičková (10. 7. 1874 Seninka - ?) Leskovec 1 - v horní části obce, vedle Řezníčkova mlýna (tento dům už nestojí a na jeho místě stojí dům č. 89). Matka Jana Juřičky, zakladatele bunkru v Juříčkově usedlosti. Během války ukrývala ve svém domě židovskou dívku Alici Tomoszkovou rozenou Vlčkovou. Po válce u ní bydlela po odpykání trestu do července 1954 i Jiřina Muchová.

17)

Jaryn Hlubina (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

18)

Bohumil Míček (?) - agent Brněnského gestapa B-90. Poštovní úředník, řídící orgán Wechian, pracoval pro i proti gestapu.

19)

Heslo díky kterému pronikly agenti gestapa František Šmíd a František Bednář do spoustu ilegálních organizaci. Toto heslo (i když měl pochybnosti, protože o vysílání tohoto hesla z Londýna řekl místo 7 dní předem jen 3 dny) nechal odvysílat velitel paraskupiny CLAY Bartoš.

20)

Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  .

21)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice .

Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky Masařové (rozené Kotrlové) ze Střelné. Záznam o oddání v Leskovské matrice .

Jan Juříček ml. (5. 11.1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67  – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

22)

zde Jan Juřička potvrzuje, že František Bednář se již v druhé polovině roku 1944 netajil, že je agentem gestapa a že chce přejít zase na stranu odboje. Proto byl Brněnským gestapem znovu zajat (na popud Františka Šmída) a uvězněn pod jménem Miloš Pospíšil v Kounicových kolejích, kde znovu prováděl činnost konfidenta ve prospěch gestapa. Dle poválečného šetření byl omylem poslán transportem KL 3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) do plynových komor v Mauthausenu. viz spis 52-1 19 uložený v ABS Praha.

23)

Josef Sousedík (18. 12. 1894 Vsetín - zastřelen při výslechu 15. 12. 1944) - podnikatel, odbojář, starosta Vsetína, vynálezce - některými nazýván valašský Edison. V usedlosti Jana Juříčka měl mít uschovaný kufr s vynálezy, které chtěl patentovat až po válce. Dále měla být v kufru jeho uniforma z 1. světové války. Dle poválečné výpovědi německého ředitele Zbrojovky ve Vsetíně Gritzbeck byl Sousedík pozván na úřadovnu k podání vysvětlení ohledně lístků na benzín. Při tomto je zatknut a v kanceláři gestapa vystaven nelidskému výslechu, při němž Sousedík gestapáka Schiefermüllera kopnul tak, až spadl na zem. Ten ho pak zastřelí třemi ranami z pistole. Sousedíkovy tělesné pozůstatky byly 2. ledna 1945 zpopelněny a uloženy pod jménem Václav Telička do urny s příslušným číslem 6954. Ta byla 12. ledna předána do rukou tajné státní policie a odvezena do Brna, odkud měla být dále převezena do Terezína. Co se s ní stalo potom, není známo. Po roce 1989 byl devět krát navržen na vyznamenání, ani jeden z polistopadových prezidentů mu vyznamenání neudělil. Když si vezmeme některé, kteří toto vyznamenání dostali, je s podivem, že tak významná osobnost odboje na Valašku toto vyznamenání nedostala. Záznam o narození v matrice katolického kostela ve Vsetíně . Záznam o svatbě v matrice katolického kostela ve Vsetíně .

24)

Josef Juříček (3. 10. 1902 Leskovec - 4. 2. 1980 Vsetín) Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Antonínem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Antonínem ve své chalupě v Leskovci č.p. 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Na podzim roku 1944 odchází do ilegality a stává se členem 1 Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Po odepsání z evidence obyvatelstva ho začalo hledat gestapo. Bližší informace zde .

25)

Jan Juříček (Prošedů) (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

26)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde .

27)

správně Malina (?) z Leskovce č.p. 106 - zeť pana Václava Františka Schmiedkeho obchodníka ze dřevem a jeho manželky Františky Štefkové, bývalé učitelky ručních prací v Leskovci. Bratr pana Schmiedkeho byl jeden z nejvyšších představitelů slovenského národního povstání Karol Šmidke <Schmiedke>.

28)

Václav Matula (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

29)

Jaroslav Bláha (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

30)

Jan Juříček (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

31)

Karel Juřička (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

32)

Karel Šťastný (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

33)

V jiných dokumentech jsme našli, že Kaňok odchází ke svému bratrancovi Jaromírovy Váňovy a jeho manželce Věře. Jaromír Váňa po zradě Františka Šmída je krátce zatčen gestapem v Brně. I Oldřich Kaňok je krátce vězněn gestapem v Ostravě. Oba jsou vždy na popud Františka Šmída (agent gestapa B105, Velký Franta alias Ing. František Novotný) propuštěni.

34)

Tyto dokumety sebral po zatčení Františka Bednáře Oldřich Kaňok a Antonín Foltýn u Bohumila Míčka.

35)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945, někdy uváděno 1.5.1945 KT Mauthausen) - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin zemřel pravděpodobně v plynové komoře KT Mauthausen. Bližší informace zde .

36)

partyzánský pomocník Josef Řezníček (?) ze Seninky. Podrobnosti zjišťujeme.

37)

Jaroslav Pala z Ústí (?) - bližší informace zatím nezjištěny.

38)

velitel Dajan Bajanovič Murzin Němci nazývaný Černý generál (12. 12. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 1. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa) - druhý velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, čestný občan 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

39)

Vasilij Petrovič Nastěnko (8. 1. 1921- ?) - náčelník štábu 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky.

40)

partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) –velitel oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista.

41)

partyzán Michal (?) - bližší informace zatím nezjištěny. Snad Miša Vysoký z výsadku Griněvského.

42)

partyzánská zdravotnice Naděžda Pavlovna Murzina rozená Jermakova (20. 12. 1924 - ?)  - původně členkou paravýsadku Luč, poté zůstala u 1. Čs. brigády Jana Žižky. V květnu 1945 se ve Zlíně provdala za velitele oddílu Dajana Bajanoviče Murzina, se kterým žila do své smrti v Ufe a se kterým měla jednoho syna. Murzin měl ještě jednu nemanželsou dceru v Hošťálkové.

***

nelze přesně přečíst

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018