Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

O bunkru v Juřičkově mlýně v Leskovci

 Na začátku října 1944 řídící učitel Frant. Bednář 1) z Karpentné u Třince mě pověřil najít 3 bunkry v různých místech. Podmínky: Elektřina neb aby se dala zavést a v takových místech kde prochodí cizí lidé. Jezdil sem do Leskovce ke svojí matce 2) a bydlil v Hrabové a pracoval při kanalizaci u fy Navrátil Zábřeh. Též sem měl najít místo pro letecké výsadky. Byla mi doporučena dolina, kde byl Juřičkův mlýn a vedla cesta na Hovězské  paseky. Navštívil jsem Juřičkovy 3) s kterými jsem byl důvěrně známý a svěřil  se že hledám místo pro zřízení bunkru. Dojednali sme že mají veliký sklep, kdyby se přezdil a s chléva prokopal tunel jistě by byl sklep dost velký. Elektřina by se vyráběla kdyby netekla voda na mlýnské kolo ručním točením vod. kolem ale dodal stavební materiál. Přijeli sme tam s Bednářem který domluvil s rodinou že stavební materiál sežene. Kdo ho dodal nevím zdá se mi že tov. Sousedík 4). Též říkal rodině že byl zavřený  že musel přijat spolupráci s gestapem 5) ale že se nemají bát že nechce pro gestapo pracovat, že musí schovat svoji rodinu tov. Sousedíka s manželkou a jiné ilegální pracovníky a 9 mužů na sabotážní akce proti Němcům. Vyjednal, že Sousedík k nim bude dodávat různé věci.  Se Sousedíkem nás Bednář seznámil na schůzce při host. Sentolovi v Zábřehu aby sme se poznali  při náhodném setkání u Juřičků a neměli ze sebe strach. Vozil jsem k Juřičkům cukr, drát na elektr. vedení koření pepř, papriku, žárovky, papír na tisknutí letáků co sem sehnal i svoje šatstvo prádlo a různé. Cukr sem vozil z cukrovaru z Holic u Olomouce. Platilo se buď penězi ale chtěli  šatstvo a boty. Peníze boty a šatstvo mi dával Bednář a říkal co dodám ze svého že dostanu zaplacené.  Rodina Juřičkova byla zapojena též do ileg. organizace kde nevím. Též přechovávali ruského důstojníka Kosťu Kalabalina 6) přišel k nim těžce nemocný když mu bylo lepší tak byl nedaleko u Jos. Juříčka  7) (slepého 8), ***).  Do bunkru se mělo jít asi 15 prosince 1944. Na sabotážní akce Já  9), Oldřich Kaňok  10), stud. z Frýdku a Ant. Foltýn 11). Asi 15. prosince přijel ke mně do Hrabové Oldřich Kaňok který měl strýce 12) na Vsetíně se špatnou správou že továrník Sousedík je mrtev. Frant. Bednář zatčen a celá organizace je zrazena, že se mu zdá že je to práce Ing. Nováka 13). Kde se bunkr nachází nikdo nevěděl přísně tajit Bednář nařídil s nikým o něm nesměli nemluvit. Pane Mísař, Já toho málo vím o tov. Sousedíkovi od schůzky v Zábřehu jsem ho už neviděl.  V kufru byla uniforma důstojníka, jeho vynáleze a plány já sem to neviděl. Slyšel sem od rod. Juřičkové.  Já si teď všechno spisuji dost podrobně jen přesně dobu nemohu určit. Až to budu mít hotové tak to přinesu k Josefu Řezníčkovi 14).

                                                                                   S pozdravem Juřička Jan

                                                                                  Stará Ves n/ Ondř. čp.8
                                                                                  okr. Frýdek-Místek
 
 
Do evidence zapsal 11.12. 1969, Vsetín
prof. Ing. Vratislav Mísař, plk. v. v.
 
 
Originál dopisu je uložen u paní Blanky Andělové ze Vsetína, fotokopii najdete zde .

 

1)

agent B35 František Bednář, krycí jméno Malý Franta, Vašek, Pospíšil, Karpentský (4. 10. 1904 Brno-Chrlice – 10. 4. 1945 KT Mauthausen) Chrlice 384 – zakladatel bunkru. Jako učitel působil v Albrechticích a v Karpentné ve Slezsku. Zde v roce zakládá tzv. skupinu Slezkého odboje namířenou v té době proti polskému nacionalizmu a rozpínavosti. Po Mnichovu a záboru Těšínska polskou armádou na podzim roku 1938 se vrátil na Brněnsko (do rodných Chrlic). Do odboje se znovu zapojil začátkem května roku 1939 a to v Obraně národa a v organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Organizoval a podílel se na převádění osob do zahraničí na trase přes Uherské Hradiště, Vsetín (spolupracoval s Josefem Sousedíkem), na Těšínsko, kdy byly využívány služby jeho sestry Marie. V únoru roku 1940 se dostal do pozornosti konfidenta brněnského gestapa Viktora Ryšánka (25. 12. 1902 – popraven 7. 10. 1946 v Brně – důstojník čs. armády. Po okupaci začal pracovat jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda A13). Od dubna roku 1940 žil v ilegalitě. Zatčen 15. listopadu 1942 a vězněn do 8. prosince 1943. Poté se stal konfidentem brněnského gestapa. V prosinci 1944, na udání konfidenta Františka Šmída, že pracuje pro obě strany, byl znovu zatčen a 7. 4. 1945 odeslán s transportem KL3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) z brněnských Kounicových kolejí do plynových komor v Mauthausenu. František Bednář byl oddán s Evou Bednářovou, se kterou měl pět dětí. Záznam o narození v matrice kostela Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech .  Vice o této osobě zde .

2)

Anna Juřičková (10. 7. 1874 Seninka - ?) Leskovec 1 - v horní části obce, vedle Řezníčkova mlýna (tento dům už nestojí a na jeho místě stojí dům č. 89). Matka Jana Juřičky, zakladatele bunkru v Juříčkově usedlosti. Během války ukrývala ve svém domě židovskou dívku Alici Tomoszkovou rozenou Vlčkovou. Po válce u ní bydlela po odpykání trestu do července 1954 i Jiřina Muchová.

3)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice .

Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky Masařové (rozené Kotrlové) ze Střelné. Záznam o oddání v Leskovské matrice .

Jan Juříček ml. (5. 11.1926 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – syn majitele usedlosti a jeho ženy.

Františka Juříčková ml. (13. 3. 1929 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67  – starší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

Marie Juříčková (10. 5. 1931 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – mladší dcera majitele usedlosti a jeho ženy.

4)

Josef Sousedík (18. 12. 1894 Vsetín - zastřelen při výslechu 15. 12. 1944) - podnikatel, odbojář, starosta Vsetína, vynálezce - některými nazýván valašský Edison. V usedlosti Jana Juříčka měl mít uschovaný kufr s vynálezy, které chtěl patentovat až po válce. Dále měla být v kufru jeho uniforma z 1. světové války. Dle poválečné výpovědi německého ředitele Zbrojovky ve Vsetíně Gritzbeck byl Sousedík pozván na úřadovnu k podání vysvětlení ohledně lístků na benzín. Při tomto je zatknut a v kanceláři gestapa vystaven nelidskému výslechu, při němž Sousedík gestapáka Schiefermüllera kopnul tak, až spadl na zem. Ten ho pak zastřelí třemi ranami z pistole. Sousedíkovy tělesné pozůstatky byly 2. ledna 1945 zpopelněny a uloženy pod jménem Václav Telička do urny s příslušným číslem 6954. Ta byla 12. ledna předána do rukou tajné státní policie a odvezena do Brna, odkud měla být dále převezena do Terezína. Co se s ní stalo potom, není známo. Po roce 1989 byl devět krát navržen na vyznamenání, ani jeden z polistopadových prezidentů mu vyznamenání neudělil. Když si vezmeme některé, kteří toto vyznamenání dostali, je s podivem, že tak významná osobnost odboje na Valašku toto vyznamenání nedostala. Záznam o narození v matrice katolického kostela ve Vsetíně . Záznam o svatbě v matrice katolického kostela ve Vsetíně .

5)

zde Jan Juřička potvrzuje, že František Bednář se již v druhé polovině roku 1944 netajil, že je agentem gestapa a že chce přejít zase na stranu odboje. Proto byl Brněnským gestapem znovu zajat (asi na popud Františka Šmída) a uvězněn pod jménem Miloš Pospíšil v Kounicových kolejích, kde znovu prováděl činnost konfidenta ve prospěch gestapa. Dle poválečného šetření byl omylem poslán transportem KL 3 (stejným transportem byl odeslán i okresní četnický velitel Rudolf Gurecký) do plynových komor v Mauthausenu. viz spis 52-1 19 uložený v ABS Praha.

6)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde .

7)

Josef Juříček (3. 10. 1902 Leskovec - 4. 2. 1980 Vsetín) Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939, tiskli spolu s bratry Antonínem a Františkem letáky. Od září 1944 do ledna 1945 ukrýval spolu se svým bratrem Antonínem ve své chalupě v Leskovci č.p. 102 ruského partyzána poručíka Konstantina Jefimoviče Kalabalina z Charkova. Na podzim roku 1944 odchází do ilegality a stává se členem 1 Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Po odepsání z evidence obyvatelstva ho začalo hledat gestapo. Bližší informace zde .

8)

slepý byl František Juříček (13. 11. 1913 Leskovec - 28. 4. 2005 Vsetín) Leskovec 102 - do odboje se zapojil již v roce 1939 (tiskli spolu s bratry Josefem a Antonínem letáky), při rozvážení novin byl v Rokytnici shozen z kola německou hlídkou. Za šíření protiněmeckých letáků strávil 48 měsíců po věznicích a koncentračních táborech. Na jaře 1945 byl propuštěn z koncentračního tábora Breslau, ze kterého se vrátil slepý. Po válce vedl trafiku v Leskovci blízko Obecního úřadu (u zastávky autobusu). Bližší informace zde.

9)

partyzán Jan Juřička (3. 7. 1899 Leskovec - 6. 1. 1982 Stará Ves nad Ondřejníkem), syn Josefa Juřičky a Anny Juřičkové rozené Juřicové. Osobně domlouval založení bunkru, pocházel s Leskovce viz matrika narození .

10)

Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  .

11)

Antonín Foltýn (12. 2. 1916 - ?) Ostrava Hrabová 69 - odbojář, dělník s Vítkovických železáren, předán Františkem Bednářem gestapu a na jeho radu podepsal spolupráci (dle gestapáka Cordese a Wagnera nepodal žádné zprávy). Ještě před zatčením prozradil nevědomky úkryt Karla Břenka u Arnošta Myslikovjana (více o Břenkově organizaci v knize Radomíra Sedi "Pět proti Gestapu"). Koncem roku 1944 poslán na kopání zákopů okolo Ostravy odkud uprchl. Od 4.1.1945 vstupuje do oddílu JŽ Prlov, od 15.3.1945 český zástupce velitele 2 sabotážního oddílu Kosti Kalabalina. 22.2.1945 se měl zúčastnit neoprávněné popravy Martina Hrtáně, která byla provedena  před obchodem v Ústí. Po válce měl krátkou dobu dělat správce Vizovických palíren. Po vypátrání jeho údajné udavačské minulosti z Ostravska byl zatknut a uvězněn v Ostravské věznici. Dle § 90 trestního řádu bylo proti němu zastaveno trestní řízení pro nedostatek důkazů. Zajímavostí je, že bydlel během války na stejné adrese jako Jan Juřička (zakladatel bunkru) u Gustava Vlčka, který kvůli židovskému původu své manželky schovával svoji dceru Alici u Anny Juříčkové v Leskovci.  Z odbojové činnosti se dobře znal i s Jiřinou Muchovou z Leskovce, která byla po válce odsouzena v Ostravě k 6 letům žaláře za spolupráci s gestapem. Ručně psanou výpověď o Antonínu Foltýnovi od Jindřicha Wagnera s Ostravského gestapa najdete zde  .

12)

Vaněk (?) - z největší pravděpodobností ilegální pracovník ve skupině "Pro vlast". Podrobnosti zjišťujeme.

13)

agent B105 František Šmíd, krycí jméno Velký Franta, Ing. František Novák (5. 10. 1913 Rosenberg, dnes Brno-Chrlice – 7. 2. 1945 zastřelen ve Valašském Meziříčí) Brno 105. Zaměstnanec brněnské Zbrojovky, člen KSČ. Po Mnichovu začal působit v odboji a to v ilegálním mládežnickém sdružení mladých komunistů a byl napojen i na Obranu národa. Po udání Anny Žáčkové byl 31.října 1939 zatčen gestapem a po podpisu spolupráce fingovaně propuštěn. Nepodařilo se mu ovšem získat důvěru odbojářů, a tak byl znovu zatčen a převezen na dvanáct let do káznice ve Waldheimu v Německu. V lednu 1943 znovu propuštěn (na žádost Otty Koslowského) a stal se z něj jeden z největších agentů gestapa. Zlikvidován v únoru roku 1945 Malíkovou skupinou ve Valašském Meziříčí. Vice o této osobě zde  .

14)

partyzánský pomocník Josef Řezníček (?) ze Seninky. Podrobnosti zjišťujeme.

***

nelze přesně přečíst

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018