Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Výpověď Josefa Juříčka, Leskovec č.102

                      

V pondělí velikonoční roku 1945 šel jsem s bratrem Tondou pozdě spát. Bylo už po půlnoci. Jsa spoluúčastník podzemního hnutí, opustil jsem práci ve zbrojovce 1) a čekal jsem okamžik, kdy jsem měl dostat dávno slibovanou zbraň. Řekl jsem si , na co budu tak časně ráno vstávat, když do práce nepůjdu.
V úterý 3.dubna ráno nás probudily výstřely. Rychle jsme byli na nohou oba, zdělali zatemnění z oken a vidíme jak stráně – jedna se kloní svahem k jihu a druhá k severu a tak tvoří údolí táhnoucí se k východu – po obou stranách jsou plné Němců v plné polní výzbroji a psy měli sebou.
Zpočátku jsme nevěděli oč vlastně jde , zdali mají cvičení anebo jde zkáza na paseky a tak jsme s bratrem stáli dále od oken a pozorovali, co se to děje. Viděli jsme místního starostu s radním jak šli k Machálkovům.  Krátce po deváté hodině ranní jeli od Machálků dva Němci s Machálkovými koňmi zapřaženými do malého vozu s korbou. Ve spodku vozu vezli něco, co bylo plachtami dobře přikryté a měli na spěch. Pak jsme se dozvěděli, že to byli dva Němci zastřelení od partyzánů. Kolem desáté hodiny odpoledne začal s Machálkového stavení vystupovat dým vysoko k obloze a tento okamžik vzbudil ve mně rozhodnutí, že déle nemohu na pasekách zůstat.
Rozhodl jsem se utéci a útěk se mi zdařil. V Leskovci jsem byl u bratra zavražděného Juříčka v čísle 82 až do třináci hodin třiceti minut, stoje poblíž okna ve světnici. Vyděl jsem ty germánské kulturtrégry jak pochodovali z paseky v Průvodu. V předu šla jedna četa a za ní Vychopeň Josef 2) z čísla 52 s koňským povozem. Vezl fůru vydrancovaného zboží a za fůrou táhl vůz s raněným Pavlem Muchou 3) z čísla 97 a zase šla četa eses a mezi sebou vedli dva civilisty. Jeden byl svázaný a přes rameno měl přehozenou pušku. Toho jsem znal. Byl to ošetřovatel Bláha 4). Druhého jsem nepoznal  5).
Za chvíli přijeli autobusy s nápisem : Autobusová doprava Brno. A jelikož jsem nevěděl v jakém rozsahu budou Němci ničit, zdali budou páliti také v samotném Leskovci, již jsem se nezdržoval a utekl jsem na Vizovicko a pobyl tam devět dní. Až se trochu uklidnilo, vrátil jsem se zpět, ale nabyl jsem jistý zdržovat se v Leskovci a tak jsem přespával jednou tam a podruhé jinde až do té doby kdy přijely první československé jednotky.
 
 Josef Juříček
Leskovec číslo 102
 
Originál výpovědi je uložen u pana Antonína Juříčka mladšího, fotokopii najdete zde . Výpověď byla sepsána hned po válce.
 
 

1)

Josef Juříček pracoval ve Zbrojovce Vsetín, ale po vstupu do odboje (cca začátek roku 1944) už nepracoval až do konce války - utekl z domu (nenahlášen). Bratr Antonín Juříček pracoval ve Zbrojovce Vsetín do ledna 1945 (nahlášená osoba) pro onemocnění sestry Rozálie měl povolení jí doopatrovat, po jejím úmrtí (konec 16.2 1945) už nenastoupil do práce. V chalupě čp. 102 před válkou a během ní žily čtyři bratři a jedna sestra:

- nejstarší Jan Juříček (7. 10. 1889 Leskovec - 31. 8. 1942 Osvětim) umučen v koncentračním táboře Osvětim
- Josef Juříček (3. 10. 1902 Leskovec -  4. 2. 1980 Vsetín) od roku 1944 v aktivním odboji
- Antonín Juříček  (18. 7. 1906 Leskovec - 6. 2. 1983 Vsetín) jediný hlášený, který živil na jedny potravinové lístky svého bratra Josefa a partyzána Kosťu
- František Juříček (13. 11. 1913 Leskovec - 28. 4. 2005 Vsetín) který strávil 48 měsíců v koncentračním táboře a vrátil sena jaře roku 1945 slepý
- Rozárie Juříčková (1910  Leskovec - 16. 2. 1945 Leskovec).

2)

Josef Vychopeň st. (29. 4. 1903 Leskovec - 4. 10. 1966 Leskovec) Leskovec 52 - účastník tragédie, kdy ze svým synem museli zapřáhnout vozy s uloupenými věcmi z Juříčkovy usedlosti v Leskovci 67. Tyto uloupené věci odvezli před hospodu u Štastných a odtud je odvezl pan Mucha do blízké vesnice Hovězí, kde je Němci prodávají nebo vyměňují za jídlo.

3)

Pavel Mucha (19. 2. 1879 Seninka - ?) Leskovec 97. Radní a cestář. Byl nucen se prokopávat do bunkru a při této činnosti byl zraněn do ramene. Pravděpodobně na následky tohoto zranění v roce 1946 umírá. Odkaz na narození z Liptálské matriky zde . Jeho syn Jaroslav padl na konci války v Rymicích viz zde .

4)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín) pochován v řádové hrobce ve Vizovicích) Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích.

5)

Rudolf Gurecký (13. 4. 1896 v Lubně u Frýdku - 10. 4. 1945, někdy uváděno 1.5.1945 KT Mauthausen) - okresní četnický velitel krycí jméno David - odbojář spojka Clay-Sousedík-Murzin zemřel pravděpodobně v plynové komoře KT Mauthausen. Bližší informace zde .

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 20. 11. 2018