Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Výpověď Jaroslava Paly, Ústí

                  

 
Jana Juříčka 1) jsem znal už jako malý chlapec. Byla to skutečně nejlepší rodina z Leskovce. V době první republiky, ač na zdejší poměry dosti velký sedlák, nepřipojil se k agrární straně a odsuzoval její rozdávání darů menším sedlákům a její protilidovou politiku a dobře věděl, že tato agrární klika spolupracuje s Němci. Hned na začátku okupační doby, kdy jsem se vrátil z Holešova na Vsetín, po více jak dvouleté nepřítomnosti, uvítala mě tato rodina s otevřenou náručí. Z počátku jsem k nim chodíval jen jednou týdně, vždy kolem čtvrtku. Poslouchali jsme zahraniční rozhlas a já jsem u nich sbíral veškeré zprávy ze zahraničí za celý týden.
     Jan Juříček vycházel velmi málo ze svého vlastním přičiněním postaveného mlýna. Pořádali jsme u nich ve světnici taneční zábavy, při nichž sám Jan Juříček hrával na housle. Když přicházel rok 1944 a s ním první běženci, Rusové ze zajetí z Německa, bývali posíláni přes Juříčkovu usedlost dále, tam byly připraveny mapy, jídlo a občerstvení i na další cestu. První otázky uprchlých zajatců byly, jak daleko je fronta. Byli jsme informováni Moskvou i Londýnem, proto jsme jim podávali ochotně zprávy o všem, pokud jsme se s nimi mohli domluvit. A byli to většinou ruští důstojníci, se kterými jsme se domluvili vždy dosti snadno.
     V srpnu 1944 jsem přišel k Juříčkům. Paní Juříčková 2), žena velmi jemného a pevného charakteru, byla tehdy velmi ztrápena a na můj dotaz mi odpověděla : "Ani bych vám to, kmotříčku, neměla říkat, ale znám Vás a proto se vám svěřím. Máme u nás nemocného partyzána." Byl jsem sám zvědav, který to bude a znám li jej. Byl to Kosťa Kalabalin 3). Podle jeho vyprávění zachránil z těžké přestřelky jen svůj vlastní život. A tehdy jsem se dověděl všechno. U Juříčků byla ošetřovna a také škola partyzánů. V předvečer onoho dne opustila větší skupina partyzánů Juříčkův mlýn. Jinak by byli zahynuli 4).
     U Juříčků býval živý partyzánský ruch. Byl tam pro partyzány zřízen bunkr. Byla to vlastně též partyzánská nemocnice.
O tomto bunkru a jeho umístění věděli jen ti, kdož v něm byli. U Juříčků byla vysílací stanice, rozmnožovací přístroje na tiskopisy, dva psací stroje a léčebných potřeb více než kdekoliv jinde. Odtud vycházely rozkazy brigády Jana Žižky, letáky, výhružné dopisy pro české zrádce. U Juříčků byl štáb majora Murzina 5) po celé tři týdny ve vánoční. době 1944-45, později štáb kapitána Petra Buďka 6), zástupce majora Murzina, který večer před vypálením opustil s partyzány Juříčkův mlýn. U Juříčků bylo pro partyzány jídlo, obuv, oděv, u Juříčků byla též partyzánská dílna na opravu zbraní.
     Juříčkova rodina splnila své národní poslání a zaplatila do posledního vlastní krví svůj vlastenecký postoj, který nebyl nikdy jiný, než jak nás tomu naučili ruští komisaři z partyzánské brigády Jana Žižky. Členové rodiny Juříčkovy zemřeli statečně a stali se národními mučedníky.
     Umírali, aby národ mohl žít v přísvitu míru a umírali statečně.

 

1)

Jan Juříček (10. 2. 1895 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec č.p. 67 – majitel usedlosti. Syn Martina Juříčka gruntovníka z Leskovce 67 a jeho ženy Mariny Juříčkové (rozené Machálkové), vnuk Josefa Juříčka gruntovníka z Leskovce č.p. 61 a jeho ženy Terezy Juříčkové rozené Muchové, Jana Machálka výminkáře z Leskovce 67 a jeho ženy Roziny Machálkové (rozené Martincové). Záznam o narození v Leskovské matrice .

2)

Františka Juříčková, rozená Masařová (16. 7. 1902 Leskovec – 3. 4. 1945 Leskovec), Leskovec 67 – manželka majitele usedlosti. Dcera Pavla Masaře rolníka z Leskovce 1 a jeho ženy Františky Masařové (rozené Kotrlové) ze Střelné. Záznam o oddání v Leskovské matrice .

3)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde .

4)

cca 15 osob odvedl v pondělí dne 2. dubna 1945 (o velikonocích) Jan Martinec (Leskovec 91) do Lhoty u Vsetína.

5)

velitel Dajan Bajanovič Murzin Němci nazývaný Černý generál (12. 12. 1921 Stará Baltika, někdy chybně uváděno 20. 1. 1921 - 9. 2. 2012 Ufa) - druhý velitel 1. Čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Nositel 86 řádů a vyznamenání, čestný občan 16 měst v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

6)

kapitán Petr Fjodorovič Buďko (?) - letec-stíhač, byl sestřelen roku 1943 na frontě, raněn a léčen byl v Německu, odkud po vyléčení utekl ze zajetí a prchá na Slovensko. Posléze přechází s partyzánským oddílem Jana Žižky zpět na Moravu a stává se jedním ze zástupců velitele. Působil hlavně okolo Prlova a Ubla.   

 

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018