Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Tragédie partyzánské nemocnice

 

3. dubna tomu bude 38 let. Byly svátky jara. V tichém leskoveckém údolí se ozýval jen potok, který odnášel vody z tajícího sněhu. Kolem něj kvetly prvosenky, blatouchy a plicníky. Z dálky ze Slovenska, zaznívalo dunění děl postupující Rudé armády a 1.čs. armádního sboru v SSSR.
I v Juříčkově mlýně měli radost z přicházejícího jara. Hospodář Juříček se svým devatenáctiletým synem Jankem se už pustili do jarních prací na poli. Pole v té době, kdy vládl okupanty zavedený lístkový systém, bylo lidem vším. Živilo celou rodinu i další lidi.
Jan Juříček, člověk – vlastenec nenavádějící fašisty – pod svým stavením zřídil dobře maskovaný bunkr pro pronásledované fašismem, naše i sovětské partyzány. Byly zde umístěny i vysílačky a lazaret pro raněné příslušníky 1. čs. Partyzánské brigády J. Žižky. Byl to pro rodinu přetěžký úkol živit řadu příslušníků odboje a prát jim. A navíc stálé břemeno – nebezpečí prozrazení. Němečtí fašisté nasadili proti odbojovému hnutí špicly a udavače, kteří se do něj snažili vetřít. Za jidášský groš pak zrazovali. O Juříčkově mlýně Němci věděli od svých konfidentů už několik měsíců před tím, chtěli však past sklapnout, až v ní bude velitel brigády Murzin.
A tak ze 2. na 3. dubna se stahoval na 500 esesmanů trestného oddílu k Juříčkovu mlýnu. Už časně ráno přijížděly posily dalších fašistů auty a autobusy. Mlýn spal, nikdo nic netušil. Všichni byli náhle probuzeni silnou detonací. Proti Juříčkovu mlýnu byla odpálena pancéřovka. Nato začali fašisté zběsile pálit ze všech zbraní proti stavení. Vyšel z něj hospodář Jan Juříček, Němci přerušují palbu a hne do uvazují ke stromu. Po něm vyvádějí syna Janka, z domu manželku Františku, šestnáctiletou dceru Františku a o dva roky mladší Mařenku. Jana Juříčka bijí pažbami. Když padá na zem, zvedají ho a posílají, až dovede „své“ partyzány. A také ať vyvede ze stáje všechen dobytek. První z bunkru vychází ošetřovatel mnich A. Bláha a zvedá ruce. Po něm vybíhá partyzán Rus Sergej 1) a snaží se spolu s poručíkem Sašou Kotljarovem a partyzánem Vaňokem 2) prostřílet, ale padají zasaženi fašisty. Dva partyzáni 3) však zmizeli. Ukryli se v betonovém potrubí. Poslali pro ně do bunkru Juříčkova syna Janka, ale ten tam raději volil smrt. A mezitím byl vykonán krutý rozsudek. Hospodář Juříček, jeho žena a starší dcera byli zastřeleni. Fašisté křičí na nejmladší Mařenku, která je prosí, aby nezabíjeli její rodiče a sestru. A když ti umírají ranami katanů, volá: „Zastřelili jste mi rodiče, zastřelte i mne.“ Pak ji německý důstojník zastřelil 4).
Fašisté stavení potom vyloupili a zapálili a mrtvá těla Juříčkových i partyzánů naházeli do ohně. Hořel Juříčkův mlýn jako předtím Lidice, Ležáky, Prlov a další. Hořela však také vlastenecká srdce pro spravedlivou odplatu.
Až jednou půjdete tichým leskoveckým údolím, kterým teče potůček od Snizů 5), zaposlouchejte se do jeho paměti ve vlnkách. A zastavte se u malého pomníčku a položte u něj kytičku. Vzpomeňte, že zde dotloukla  statečná srdce rodu Juříčků, ještě než přišel ten krásný svobodný květen 1945.

 

„NOVÉ VALAŠSKO“ k 38.výročí

 

1)

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

2)

Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  .

3)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde

a partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny

nebo partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) –velitel oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista.

4)

dle jiných výpovědí jí zaživa hodili do hořícího domu.

5)

správně Snozů.

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018