Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

 

Tragédie v Juříčkovém mlýně

Čas neúprosně ubíhá, hodina po hodině, den po dni, rok po roku. Jen vzpomínky nám zůstávají. Bude tomu co nevidět 37 let, co jsme na začátku roku prožili utrpení a pak radost z osvobození od Německé šestileté poroby. A vzpomínky jsou stále živé.
V dáli na Slovensku duní děla. Jsou velikonoční svátky, svátky jara a míru. Na stráních rozkvétají první prvosenky, podběl a plicníky. Velikonoční pondělí 2.dubna 1945. V Juříčkově mlýně spí celá rodina, v bunkru pod stavením pět partyzánů v čele s poručíkem Sášou Kolliarovem 1). Je tu i mnich Agapatius Bláha 2), který vesměs ošetřoval raněné. Komu by napadlo, že ustupující německá armáda by se vzmohla na nějakou protipartyzánskou akci. Pravda je však jiná.
Němci v nočních hodinách v síle asi 300 mužů se psy zužují stále více kruh kolem mlýna. V ranních hodinách 3.dubna při rozbřesku padne první rána z pancéřové pěsti. Pak hned začali pálit ze všech zbraní, které měli sebou. Jindy tiché údolíčko rázem naplňuje hrůza válečného běsnění
Z bunkru vybíhá partyzán Sergej 3) a pálí zběsile ze svého automatu, za ním vybíhá raněný poručík Saša Kolliarov  a český partyzán Oldřich Kaňok 4). Všichni jsou skoseni střelami kulometů 5). Ošetřovatel Agapatius Bláha sedí u padlých partyzánů, střeli piští kolem něj a on nemůže střílet, jeho víra mu to ani nedovolí. Oheň a dým hořícího stavení ho dusí. Zvedá ruce a nechává se zajmout .
Dva sovětští partyzáni Kosťa 6) a Vasil 7) využijí spadlé střechy a podařilo se jim uniknout do mlýnského náhonu. Vlezli do betonových rour. V ledové vodě leží 16 hodin. Teprve večer se jim daří přes stráže uniknout.
Na Němce už nemá kdo střílet. Padesátiletý Jan Juříček a jeho manželka Františka a tři děti vycházejí z hořícího domu. Němci otce svazují a vedou na provaze jako psa. Přivázali ho ke stromu a surově vyslýchají. Bez milosti jej zastřelili, pak jeho manželku, devatenáctiletého syna Janka i patnáctiletou Františku. Nejmladší třináctiletou Marušku nechávají se na to všechno dívat. Neboj se, dorážejí na ni, nic se ti nestane, všechno pověz.  Ona na to, já nic nevím. Gestapák na ní začíná řvát. Nepovíš-li, uděláme to s tebou jako s nimi!!! Maruška odhodlaně odpovídá – když jste zastřelili tatínka a maminku zastřelte i mně. Gestapák ve vzteku přikládá hlaveň pistole na spánek statečné Mařenky. Třeskla rána. Nad údolím zazněl srdcervoucí výkřik třináctileté Juříčkovy dcery 8).…
Uplynul duben a na leskoveckou dědinou se rozbřeskl slavný den – 4. květen 1945. Země voněla kvetoucím hlohem a žlutě zardělými kropáčky. Vy mrtví z Juříčkova mlýna, Ploštiny, Prlova, vařákových pasek a dalších osad, z koncentračních táborů a bojišť, vy všichni jste se tak těšili na ten slavný den. Nedočkali jste se. Ale vašich obětí nebylo a nesmí být zapomenuto. Protože krásný květ naší svobody vykvetl z vašich statečných srdcí a byl zalit vaší vlasteneckou krví. Ani smrt nad vámi nemohla zvítězit, protože jste umírali statečně.

                                                                                                                                                                                            Josef Řezníček

1)

partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Dokumenty z moskevského archivu zde . Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.  

2)

ošetřovatel bratr Agapitus, obč. jm. Oldřich Bláha (27. 12. 1911 Loštice u Litovle – 22. 5. 1971 Zlín) pochován v řádové hrobce ve Vizovicích) Zlínská 467, Vizovice – od 50 let nejvyšší představený (správce) nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích.

3)

partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii.

4)

Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  .

5)

výpovědi svědků celí tento odstavec popisují  jinak  vyz. výpovědi svědků.

6)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde .

7)

partyzán Vasil Fjodorovič Sapelnik (1917-) - bližší informace zatím nezjištěny

 nebo partyzán Vasilij Ivanivič Lavriščev (1920 - 3.5.1945 Vizovice) - velitel oddílu Prlov, zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky Vlasovcům a spolu z dalšími 5 partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích.

8)

výpovědi svědků celí tento odstavec popisují  jinak  vyz. výpovědi svědků.

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018