Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

 

Boj za svobodu vlasti, zvláště boj v týlu nepřátelské armády žádá bezpodmínečně naprostou věrnost oddanost a odvahu. Všem těmto podmínkám vyhovoval Jan Juříček, pasekář se svou rodinou.
Již jeho otec, Martin Juříček, který jako pěšák rakouské armády zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny, vyprávěl ze svých vlastních zkušeností o Němcích a Maďarech, jak se chovali k jihoslovanskému obyvatelstvu. Otcovo vyprávění mu potvrdili dostatečně jeho vlastní zkušenosti, které získal za první světové války na ruské a francouzské frontě, kde vesměs byl mezi samými Němci. A okupace Československa, a celá tato válka nutila tohoto přesvědčeného odpůrce germánské rozpínavosti bojovat aktivně proti nepříteli. Byl mužem činu. Jedním z jeho nejsmělejších činů byla příprava tajného úkrytu pro velitele odbojového hnutí „Pro Vlast“ 1) odkud byly vydávány rozkazy pro celé Valašsko. V Juříčkovém mlýně výhodně položeném na samotě, bylo vybudováno středisko partyzánů. Partyzáni vybudovali zde s Juříčkovou rodinou řádný bunkr, byla zde umístěna tajná vysílačka, psací stroj, rozmnožovací stroj, zbraně, střelivo, potraviny, oděvy, léky. Byla zde dílna na opravu zbraní.
Těsně před 2. dubnem 1945 hlásily spojky prohlídku Leskovických pasek. V té době bylo v bunkru umístěno 5 raněných partyzánů. Ve 2 hodiny v noci počali oddíly německých SS-manů obkličovat paseku a Juříčkův mlýn. Za svítání zahájili bez předchozí výstrahy palbu na nic netušící usedlost. Po střelbě Němci vtrhli do domu a násilím vyvlekli celou rodinu ven. SS-mani uvázali Juříčka ku stromu a strašně ho mučili. 19letý syn Jan pokusil se o útěk, vytrhl se gestapákům a za jejich zběsilé palby vběhl do stodoly z níž už nevyšel – volil tam raději smrt v plamenech 2). Hned na to se vrhli na 16letou Františku Juříčkovou a když jim odepřela vypovídat, zastřelili ji a ještě žijící ji hodili do plamenů stodoly. Týž osud pak stihl i Juříčka. Jeho manželku bez výslechu byla rovněž zastřelena a vhozena za ním do ohně. Nejmladší dcerka 14letá Marie stála opodál, prožívající celou tu hrůzu. Mezi tím slídící psi gestapa vyčenichali maskované okénko bunkru a SS-mani počali jej ihned ostřelovali pancéřovými pěstmi. 5 raněných partyzánů, Kosťa, Vasil, Saška, komisař Sergej a Čech Kaňok s Frýdku 3), opětovalo střelbu. To vneslo zmatek do řad  SS-manů a když měli mrtvé a raněné vyvrcholila jejich zuřivost. Jeden s gestapáků hodil 14leté děvče Marii za živa do plamenů. Zohavená mrtvola tohoto dítěte byla pak nalezena v komůrce kde spávali partyzáni. Nad pasekou potom rozpoutali peklo. Hořící usedlost byla odstřelována místo vedle místa kulomety a puškami. Všechno bylo z německou důkladností vyrabováno, vyvražděno a vypáleno.
Jedna tragédie byla uzavřena. O jednu valašskou rodinu bylo na světě méně. Rodina Juříčkova přinesla vlasti tu největší oběť, které nikdy nebude zapomenuto.
A ani nelze zapomenout na ty vzory nesmírné obětavosti, kteří s odvahou frontového vojáka odvážili se i s rodinou nerovného boje v týlu nepřítele.
Rodino Juříčkova, postrádáme vás všechny citelně v našem středu a vzpomínáme , jak jsme společně poslouchali zprávy z Moskvy i Londýna, jak jsme se radovali z úspěchů našich spojenců, vzpomínáme vás, jak za zimních mrazů jsme střídavě točili vlastníma rukama, abychom získali dostatek elektřiny pro náš tajný krátkovlnný přijímač, vzpomínáme na ty dlouhé noční schůze kdy jsme společně probírali všechny situace a sestavovali národní výbory. Chybíte nám v našem sousedství, chybíte nám v národním výboru!
Vaši sousedé, příbuzní a přátelé a všichni občané – ti všichni vám slibují, že nezapomenou vašeho příkladu a vaší prolité krve, slibují, že nezapomenou na tento spáchaný zločin a že neustanou, dokud spravedlnosti nebude učiněno zadost.

Začali jste boj proti nepříteli – my jej povedeme dál!

Čest vaší památce!

Příteli, mé potěšení s Tebou odchází, obraz Tvůj však v bdění – snění dál mne provází.    

 

                                                                                                          Josef Juříček

 

1)

dle poválečného svědectví Jana Juřičky gestapa si objednali stavbu bunkru agent gestapa František Bednář (malý Franta) a bývalý Vsetínský starosta, továrník a hlava odboje na Vsetínsku Josef Sousedík, který zde ukryl v kufru  patenty, které chtěl zveřejnit po válce, uniformu z 1. světové války a soukromé věci.

2)

výpovědi svědků  popisují  tuto událost jinak  vyz. výpovědi svědků.

3)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde  

     partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) –velitel oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista

     nebo partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny,

     partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Dokumenty z moskevského archivu zde . Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic.  

    partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii,

    Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  .

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018