Co je nového

Pár slov úvodem

O Leskovci

Transport KL3

Poděkování

Email

 

Vše o tragédii:

Osoby spojené s tragédií

Výpovědi svědků

Poválečné šetření

Dopisy Jana Juřičky 1969

Rodinné dokumenty

Fotogalerie

Fotografie z piet. akcí

Články od jinud

Fámy

Zajímavosti

Pietní místnost

Literatura

Kronika

 

Padlí občané Leskovce:

za 1 světové války

za 2 světové války

                      

VALAŠSKÉ PASEKY ŽALUJÍ NA NĚMCE

 
To byl ráz partyzánské výstavy v Praze, Na příkopě ve výkladních skříních Domu lidového umění.
Uvádíme část velké obžaloby Němců za zločiny napáchané na našem lidu a jeho pomocnících, partyzánech.
 
Tragedie na pasekách „U Juříčků“ … je tragedii hrdinného utrpení našeho lidu a tragedii hrdinství bojovníků, nesoucích k nám vyšší ideály lidství.
Pokojné horské zátiší Juříčkova mlýnu v Leskovci u Vsetína stalo se dne 3. dubna 1945 jevištěm jedné z největších tragedií této války na Valašsku.
V klínu krásné přírody se už dávno tajně scházívali naši chlapci z daleka široka. Tam poslouchali zahraniční rozhlas, tam se radili a kuli plány, jak co nejúčinněji přispěti ke svržení nenáviděných Němců. Tam se také tvořila platná buňka odbojové organisace „Pro vlast“, a tam se soustřeďovaly i nitky bojové síly I. čs. Partyzánské brigády Jana Žižky. Zde našli široké pole působnosti sovětští patrioti v boji proti fašismu, ať už to byli běženci z německého zajetí, nebo školení odborníci a organisátoři partyzánského hnutí, dopravení k nám letecky. Zde našli bojovníci svobodu a práva lidu dveře vždy dokořán otevřeny a zde také bojovali ruští vlastenci za naši svobodu jako za svou. Tam mezi těmito hrdiny nové doby platilo heslo „Bít Němce a zničit fašismus.“
A všude, kde toho bylo třeba, objevovali se neohroženě ruští hrdinové spolu s našimi lidovými bojovníky – partyzány a věrně v bojové pospolitosti a vzájemném pochopení bok po boku plnili svůj úkol jenž byl pro ně samozřejmým… Mstili křivdy násilníků páchané na bezbranných…
Tam na horách u našeho prostého lidu došlo k vzájemnému pochopení mezi utlačovaným lidem a těmi, kteří přišli sem, aby mu pomohli setřásti tlak cizácké poroby. Tam se upevnila myšlenka všeslovanská, tam byl dán základ pro náš zásadní postoj ve světě. Tam čerpal náš lid pevnou víru v SSSR v dobách nejtěžších a tento náš lid bude vždy vděčný těm, které si oblíbil a kteří mu přirostli k srdci. Nezapomene těch, kteří dovedli s ním žíti a umírati.
Koncem října 1944 1) uchýlil se sem na paseky ruský běženec z německého zajetí Kosťa 2). Po dlouhých útrapách v zajetí a na útěku našel tento statečný moloděc otevřená srdce prostého lidu na pasekách. „Kde bys chodil,“ říkali mu hladovému, nemocnému a roztrhanému, „tady“ jako doma. Dostalo se mu zde všeho , čeho mu byla třeba, i řádného lékařského ošetření. Partyzánští lékaři přes nesmírné potíže a pod různými záminkami neohroženě poskytovali pomoc potřebným partyzánům.
Když se Kosťa dostatečně zotavil, opatřili mu chlapci spojení se štábem partyzánské brigády, která už tehdy Němcům naháněla hrůzu. Byl zařazen do skupiny Petra Buďka, který znal jediné dorozumění s Němci – mluvou automatu. Partyzáni se rozhodli, že v Juříčkově mlýně vybudují partyzánské středisko pro oblast Javorníků, Vizovska a Hošťálkovska. Za účasti celé Juříčkovy rodiny vybudovali tam bunkr, vyhovující zvýšeným požadavkům doby, kdy už celý valašský kraj žil ve znamení partyzánského odboje. Bunkr byl umístěn tak, že jen zasvěcenci se do něho mohli dostat. Pod obytným stavením byla zřízena obývací a pracovní místnost a vyhlouben další prostor jako skladiště partyzánských potřeb. Zde byla umístěna vysílací stanice, rozmnožovací stroj, psací stroje, uskladněny zbraně, střelivo, potraviny, oděvy, propagační a tiskový materiál všeho druhu. Vchod do bunkru byl pečlivě zamaskován. Bunkr byl současně také lazaretem pro raněné a nemocné partyzány. Byla tu také dílna na opravu zbraní.
Zde se řešily situace a plánovaly úkoly, sem se soustřeďoval zpravodajský materiál pro partyzánský štáb. Partyzáni odtud vycházeli na akce a sem se vraceli k oddechu. Zde se utužovalo bratrství českého národa, slovenského a ruského. Těsně před osudným 3.dubnem hlásily partyzánské spojky prohlídku leskoveckých pasek. V té době byly dvě bojové partyzánské skupiny v horách na akci proti Němcům a v bunkru zůstali jen ranění partyzáni.
Ve dvě hodiny v noci na 3. duben počaly německé oddíly SS obkličovat spící paseku a Juříčkův mlýn se tří stran. Za svítání zahájili palbu na nic netušící Juříčkovu usedlost. Zděšení obyvatelé domu byli vyburcováni ze spánku a domnívali se, že je to jedna z oněch krutých prohlídek, na něž už si kraj zvykl. Po střelbě se však Němci vedrali do domu a násilím vyvlekli ven celou bezbrannou Juříčkovu rodinu. Starého Juříčka, otce rodiny uvázali ke stromu a započali strašlivý výslech. Sháněli se po partyzánech a Rusech, zřejmě bez výsledku., Mezitím 19letý synek Jan Juříček se gestapákům vytrhl a za zběsilé palby utekl do přilehlé stodoly, kterou esmani zapálili. Ze stodoly už nevyšel, volil raději smrt v plamenech, než by se vydal d rukou vrahů 3).Rozběsnění Němci doráželi na 16letou dceru Františku a když odpírala vypovídat, beze slova ji zastřelili a ještě umírající hodili do plamenů. Týž osud hned na to stihl starého Juříčka. Žena Juříčka s očima plnýma hrůzy musila přihlížeti strašlivé smrti svých dětí a svého muže. Skoro šílená bez výslechu byla rovněž zastřelena a hozena do ohně. Nejmladší dcera, 13letá Marie, zůstala sama a prožívala celé hoře této hrůzy. Snad ani dost dobře nechápala, co se to u nich děje. Stála hrdě a odpírala jakoukoliv odpověď. Mezitím slídící psi gestapáků vyčenichali maskované okénko bunkru a velitel esmanů dal ihned střílet pancéřovými pěstmi do sklepních a chlebových stěn. Ukrytí zranění partyzáni Rusové, Vasil, Saška, Kosťa, komisař Sergej a Čech Oldřich Kaňok z Frýdku 4), vyzbrojeni dvěma puškami, jednou pistolí, revolverem a několika granáty opětovali z bunkru palbu. Gestapáci měli mrtvé i raněné 5). To vneslo zmatek do jejich řad, ale zvýšilo i jejich zuřivost. Gestapák, vyslýchající dcerku Marii, vhodil ji živou do hořící rodné chalupy. Zohavená, zuhelnatěná mrtvola tohoto dítěte byla pak nalezena v komůrce, kde tak často spávali ti, které měla tak ráda a pro něž vykonala, co bylo v jejich silách…
Nyní nastalo hotové peklo na pasece…Palba z pušek a kulometů snesla se na hořící usedlost a ostřelováno bylo místo vedle místa. Výbuchem pancéřové pěsti byl vyhozen do vzduchu chlév a tajné dveře bunkru vypadly. Jimi vystoupili partyzáni, Rusové Kosťa se zraněným Vasilem, odhodláni na život a na smrt. Pokoušeli se probíti si cestu uzavírací palbou a kordonem nepřátel. Jako zázrakem se jim oběma podařilo proniknout obklíčením, doplížiti se k mlýnskému kolu, kde se jim podařilo skrýti se v odtokové prostoře. Plných dvanáct hodin musili ztráviti ve vodě chvílemi vařící žárem plamenů, zraňováni padajícími částmi hořících krovů a praskajícími břidlicemi. Vysíleni a nervově vyčerpáni bojem a hrůznou podívanou unikli teprve následující večer za tmy do hor. Zbylí tři partyzáni padli postupně v hrdinném boji proti přesile, způsobivše nepříteli velmi citelné ztráty.
Zraněny parašutista Saška byl dobit výbuchem granátu, komisař poručík Sergej vystřílel všechny náboje a posledním usmrtil sám sebe, aby se nedostal živ do rukou Němců. Nejmladší z nich Oldřich Kaňok, bojoval  vyzbrojen pouze bubínkovým revolverem a padl v zběsilé palbě nepřátel 6). Třetí raněný, ranhojič Bláha, byl Němci zajat a živ odveden.
To je prosté vylíčení dramatu na Juříčkově pasece. Rodina Juříčkova spolu s padlými položila za Svobodu vlasti vše, jmění, krev i život. Chudí, věrní, hrdí, za svobodu vždy ochotni obětovat i to poslední, čistých srdcí a ryzích charakterů jsou naši prostí lidé.
 
Vyšlo ve SVĚTĚ SOVĚTŮ roč. VIII č.17 – 12.říjen 1945
 

1)

Kosťa, když přišel do Leskovce, tak byl od září 1944 do ledna 1945 (přes 4 měsíce) v chalupě č.p. 102 u Antonína a Josefa Juříčka, až v lednu 1945 šel do mlýna.

2)

partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde .

3)

dle jiných výpovědí zůstal v bunkru spolu z Oldřichem Kaňokem.

4)

partyzán Vasilij Ivanovič Lavriščev (1920 – 3. 5. 1945 Vizovice) –velitel oddílu Prlov. Zemřel při osvobozování Vizovic, kdy na kopci Barák padl do léčky vlasovcům a spolu s dalšími pěti partyzány je pohřben na hřbitově ve Vizovicích. Před válkou pracoval v kolchozu Zarja Ochrannijevič oblast Dnětropetrovsk jako kombajnista

     nebo partyzán Vasilij Fjodorovič Sapelnik (1917 – ?) – bližší informace zatím nezjištěny,

     partyzán Alexandr Trofimovič Kotljarov zvaný Saška Čornyj (23. 4. 1918 – 3. 4. 1945 Leskovec) – první velitel ploštinského oddílu. Raněný při přestřelce v Lipině, zajat dne 7. srpna 1941. Dokumenty z moskevského archivu zde . Kotlarov přichází do Leskovce v průběhu března roku1945 od faráře Vladimíra Růčky z Újezdu (byl převlečen za faráře), kde byl ošetřován Annou Hanákovou a MUDr. Františkem Lapešem z Vizovic,

     partyzán Konstantin Jefimovič Kalabalin zvaný Kosťa (18. 12. 1918 – asi 1946) – po válce do roku 1946 pobýval ve Valašské Polance u místní učitelky. Později odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD. Zajat dne 10.7.1941 v Rize. Dokumenty z moskevského archivu zde ,

     partyzán komisař Sergej Sorokin (1921 – 4. 3. 1945 Leskovec) – bližší informace zatím nezjištěny. Podle neověřených informací plánoval společný život s Anežkou Ondráškovou z Prlova, která byla 23. dubna 1945 zabita a upálena při prlovské tragédii,

    Oldřich Kaňok, někdy psáno Kaniok (3. 1. 1927 Frýdek-Místek – 3. 4. 1945 Leskovec), Třanovského 1153 (334), Frýdek-Místek –odbojový pracovník z Frýdku-Místku (spolupracoval se Sousedíkovou organizací). Udán Františkem Šmídem a Františkem Bednářem. Po zatčení podepsal spolupráci s gestapem a byl propuštěn. Po zatčení Františka Bednáře odchází do ilegality a začátkem ledna se přemisťuje do usedlosti Jana Juříčka. Z námi získaných dokumentů není zřejmé, že by někoho zradil či udal. Dokumenty z archivu SOkA ve Frýdku-Místku zde  .

5)

dle pozdějších dokumentů byl na straně Němců jeden mrtvý a jeden  raněný do lokte (Nowak).

6)

dle jiných výpovědí se zastřelil v bunkru..

Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 10. 03. 2018